Coro

1 Para onde foi o teu amado,

ó mais formosa entre as mulheres?

Para onde se retirou o teu amado,

para que o busquemos

contigo?

Esposa

2 O meu amado desceu

ao seu jardim,

aos canteiros de bálsamo,

para apascentar nos jardins

e para colher os lírios.

3 Eu sou do meu amado,

e o meu amado é meu;

ele apascenta entre os lírios.

Esposo

4 Formosa és, meu amor,

como Tirza,

aprazível como Jerusalém,

terrível como um exército

com bandeiras.

5 Desvia de mim os teus olhos,

porque eles me dominam.

O teu cabelo é como

o rebanho das cabras

que aparecem em Gileade.

6 Os teus dentes são como

o rebanho de ovelhas

que sobem do lavadouro,

e das quais todas produzem gêmeos,

e não há estéril entre elas.

7 Como um pedaço de romã,

assim são as tuas faces

entre os teus cabelos.

8 Sessenta são as rainhas,

e oitenta as concubinas,

e as virgens sem número;

9 Porém uma é a minha pomba,

a minha imaculada,

a única de sua mãe,

e a mais querida daquela

que a deu à luz;

viram-na as filhas

e chamaram-na bem-aventurada,

as rainhas e as concubinas

louvaram-na.

Coro

10 Quem é esta que aparece

como a alva do dia,

formosa como a lua,

brilhante como o sol,

terrível como um exército

com bandeiras?

Esposa

11 Desci ao jardim das nogueiras,

para ver os frutos do vale,

a ver se floresciam as vides

e brotavam as romãzeiras.

12 Antes de eu o sentir,

me pôs a minha alma nos carros

do meu nobre povo.

Coro

13 Volta, volta, ó Sulamita,

volta, volta, para que nós

te vejamos.

Esposa

Por que olhais para a Sulamita

como para as fileiras

de dois exércitos?

1 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 2 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. 3 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 4 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; 8 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: 9 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? 10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. 11 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. 12 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.