1 De noite, em minha cama,

busquei aquele a quem ama a minha alma;

busquei-o, e não o achei.

2 Levantar-me-ei, pois,

e rodearei a cidade;

pelas ruas e pelas praças

buscarei aquele a quem ama a minha alma;

busquei-o, e não o achei.

3 Acharam-me os guardas,

que rondavam pela cidade;

eu lhes perguntei:

Vistes aquele a quem ama

a minha alma?

4 Apartando-me eu um pouco deles,

logo achei aquele a quem ama a minha alma;

agarrei-me a ele

e não o larguei,

até que o introduzi

em casa de minha mãe,

na câmara daquela

que me gerou.

5 Conjuro-vos, ó filhas de Jerusalém,

pelas gazelas

e cervas do campo,

que não acordeis,

nem desperteis o meu amor,

até que queira.

Coro

6 Quem é esta que sobe

do deserto,

como colunas de fumaça,

perfumada de mirra, de incenso,

e de todos os pós

dos mercadores?

7 Eis que é a liteira de Salomão;

sessenta valentes

estão ao redor dela,

dos valentes de Israel;

8 Todos armados de espadas,

destros na guerra;

cada um com a sua espada à cinta

por causa dos temores noturnos.

9 O rei Salomão fez para si

uma carruagem

de madeira do Líbano.

10 Fez-lhe as colunas de prata,

o estrado de ouro,

o assento de púrpura,

o interior revestido com amor,

pelas filhas de Jerusalém.

11 Saí, ó filhas de Sião,

e contemplai ao rei Salomão

com a coroa

com que o coroou sua mãe

no dia do seu desposório

e no dia do júbilo do seu coração.

1 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 2 Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 3 Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má? 4 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své. 5 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 6 Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský? 7 Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských, 8 Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního. 9 Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského, 10 Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských. 11 Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.