1 Depois disto o Senhor respondeu a Jó de um redemoinho, dizendo:

2 Quem é este

que escurece o conselho com palavras

sem conhecimento?

3 Agora cinge os teus lombos,

como homem;

e perguntar-te-ei, e tu me ensinarás.

4 Onde estavas tu,

quando eu fundava a terra?

Faze-mo saber,

se tens inteligência.

5 Quem lhe pôs as medidas,

se é que o sabes?

Ou quem estendeu

sobre ela o cordel?

6 Sobre que estão fundadas as suas bases,

ou quem assentou a sua pedra de esquina,

7 Quando as estrelas da alva juntas alegremente cantavam,

e todos os filhos de Deus jubilavam?

8 Ou quem encerrou o mar

com portas,

quando este rompeu e saiu da madre;

9 Quando eu pus as nuvens por sua vestidura,

e a escuridão por faixa?

10 Quando eu lhe tracei limites,

e lhe pus portas e ferrolhos,

11 E disse:

Até aqui virás,

e não mais adiante,

e aqui se parará o orgulho das tuas ondas?

12 Ou desde os teus dias deste ordem à madrugada,

ou mostraste à alva o seu lugar;

13 Para que pegasse nas extremidades da terra,

e os ímpios fossem sacudidos dela;

14 E se transformasse

como o barro sob o selo,

e se pusessem

como vestidos;

15 E dos ímpios se desvie a sua luz,

e o braço altivo se quebrante;

16 Ou entraste tu

até às origens do mar,

ou passeaste no mais profundo do abismo?

17 Ou descobriram-se-te as portas da morte,

ou viste as portas da sombra da morte?

18 Ou com o teu entendimento chegaste às larguras da terra?

Faze-mo saber,

se sabes tudo isto.

19 Onde está o caminho onde mora a luz?

E, quanto às trevas,

onde está o seu lugar;

20 Para que as tragas aos seus limites,

e para que saibas as veredas da sua casa?

21 Decerto tu o sabes,

porque já então eras nascido,

e por ser grande o número dos teus dias!

22 Ou entraste tu

até aos tesouros da neve,

e viste os tesouros da saraiva,

23 Que eu retenho

até ao tempo da angústia,

até ao dia da peleja e da guerra?

24 Onde está o caminho em que se reparte a luz,

e se espalha o vento oriental

sobre a terra?

25 Quem abriu

para a inundação um leito,

e um caminho

para os relâmpagos dos trovões,

26 Para chover sobre a terra,

onde não há ninguém,

e no deserto,

em que não há homem;

27 Para fartar a terra deserta

e assolada,

e para fazer crescer os renovos da erva?

28 A chuva porventura tem pai?

Ou quem gerou as gotas do orvalho?

29 De que ventre procedeu o gelo?

E quem gerou a geada do céu?

30 Como debaixo de pedra as águas se endurecem,

e a superfície do abismo se congela.

31 Ou poderás tu ajuntar as delícias do Sete-Estrelo ou soltar os cordéis do Órion?

32 Ou produzir as constelações a seu tempo,

e guiar a Ursa

com seus filhos?

33 Sabes tu as ordenanças dos céus,

ou podes estabelecer o domínio deles

sobre a terra?

34 Ou podes levantar a tua voz

até às nuvens,

para que a abundância das águas te cubra?

35 Ou mandarás aos raios

para que saiam,

e te digam:

Eis-nos aqui?

36 Quem pôs a sabedoria no íntimo,

ou quem deu à mente o entendimento?

37 Quem numerará as nuvens

com sabedoria?

Ou os odres dos céus,

quem os esvaziará,

38 Quando se funde o pó numa massa,

e se apegam os torrões uns aos outros?

39 Porventura caçarás tu presa

para a leoa,

ou saciarás a fome dos filhos dos leões,

40 Quando se agacham nos covis,

e estão à espreita nas covas?

41 Quem prepara aos corvos o seu alimento,

quando os seus filhotes gritam a Deus e andam vagueando,

por não terem o que comer?

1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: 2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? 3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. 5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? 6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, 7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? 8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? 9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, 10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, 11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. 12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, 13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? 14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, 15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? 16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? 17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? 18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. 19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, 20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? 21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? 22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, 23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? 24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? 25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, 26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, 27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? 28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? 29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? 30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. 31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? 32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? 33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? 34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? 35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? 36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? 37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, 38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? 39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, 40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce? 41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?