1 Então respondeu Zofar, o naamatita, e disse:

2 Visto que os meus pensamentos me fazem responder,

eu me apresso.

3 Eu ouvi a repreensão,

que me envergonha,

mas o espírito do meu entendimento responderá por mim.

4 Porventura não sabes tu que

desde a antiguidade,

desde que o homem foi posto

sobre a terra,

5 O júbilo dos ímpios é breve,

e a alegria dos hipócritas momentânea?

6 Ainda que a sua altivez suba

até ao céu,

e a sua cabeça chegue até às nuvens.

7 Contudo, como o seu próprio esterco,

perecerá para sempre;

e os que o viam dirão:

Onde está?

8 Como um sonho voará,

e não será achado,

e será afugentado

como uma visão da noite.

9 O olho, que já o viu,

jamais o verá,

nem o seu lugar o verá mais.

10 Os seus filhos procurarão agradar aos pobres,

e as suas mãos restituirão os seus bens.

11 Os seus ossos estão cheios do vigor da sua mocidade,

mas este se deitará

com ele no pó.

12 Ainda que o mal lhe seja doce na boca,

e ele o esconda debaixo da sua língua,

13 E o guarde,

e não o deixe,

antes o retenha no seu paladar,

14 Contudo a sua comida se mudará nas suas entranhas;

fel de áspides será interiormente.

15 Engoliu riquezas,

porém vomitá-las-á;

do seu ventre Deus as lançará.

16 Veneno de áspides sorverá;

língua de víbora o matará.

17 Não verá as correntes,

os rios e os ribeiros de mel

e manteiga.

18 Restituirá o seu trabalho,

e não o engolirá;

conforme ao poder de sua mudança,

e não saltará de gozo.

19 Porquanto oprimiu

e desamparou os pobres,

e roubou a casa que não edificou.

20 Porquanto não sentiu sossego no seu ventre;

nada salvará das coisas por ele desejadas.

21 Nada lhe sobejará do que coma;

por isso as suas riquezas não durarão.

22 Sendo plena a sua abastança,

estará angustiado;

toda a força da miséria virá

sobre ele.

23 Mesmo estando ele a encher a sua barriga,

Deus mandará

sobre ele o ardor da sua ira,

e a fará chover sobre ele

quando for comer.

24 Ainda que fuja das armas de ferro,

o arco de bronze o atravessará.

25 Desembainhará a espada

que sairá do seu corpo,

e resplandecendo virá do seu fel;

e haverá sobre ele assombros.

26 Toda a escuridão se ocultará nos seus esconderijos;

um fogo não assoprado o consumirá,

irá mal com o que ficar na sua tenda.

27 Os céus manifestarão a sua iniquidade;

e a terra se levantará

contra ele.

28 As riquezas de sua casa serão transportadas;

no dia da sua ira todas se derramarão.

29 Esta, da parte de Deus,

é a porção do homem ímpio;

esta é a herança que Deus lhe decretou.

1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, 5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? 6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, 7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? 8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. 9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. 10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. 11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. 12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; 13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: 14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. 15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. 16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. 17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. 18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. 19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. 20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. 21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. 22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. 23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. 24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. 25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. 26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. 27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. 28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. 29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.