1 E prosseguindo Jó em seu discurso, disse:

2 Vive Deus,

que desviou a minha causa,

e o Todo-Poderoso,

que amargurou a minha alma.

3 Que, enquanto em mim houver alento,

e o sopro de Deus nas minhas narinas,

4 Não falarão os meus lábios iniquidade,

nem a minha língua pronunciará engano.

5 Longe de mim

que eu vos justifique;

até que eu expire,

nunca apartarei de mim a minha integridade.

6 À minha justiça me apegarei

e não a largarei;

não me reprovará o meu coração em toda a minha vida.

7 Seja como o ímpio o meu inimigo,

e como o perverso o que se levantar contra mim.

8 Porque qual será a esperança do hipócrita,

havendo sido avaro,

quando Deus lhe arrancar a sua alma?

9 Porventura Deus ouvirá o seu clamor,

sobrevindo-lhe a tribulação?

10 Deleitar-se-á no Todo-Poderoso,

ou invocará a Deus em todo o tempo?

11 Ensinar-vos-ei acerca da mão de Deus,

e não vos encobrirei o que está

com o Todo-Poderoso.

12 Eis que todos vós já o vistes;

por que, pois,

vos desvaneceis na vossa vaidade?

13 Esta, pois, é a porção do homem ímpio da parte de Deus,

e a herança,

que os tiranos receberão do Todo-Poderoso.

14 Se os seus filhos se multiplicarem,

será para a espada,

e a sua prole não se fartará de pão.

15 Os que ficarem dele na morte serão enterrados,

e as suas viúvas não chorarão.

16 Se amontoar prata como pó,

e aparelhar roupas como lodo,

17 Ele as aparelhará,

porém o justo as vestirá,

e o inocente repartirá a prata.

18 E edificará a sua casa como a traça,

e como o guarda que faz a cabana.

19 Rico se deita, e não será recolhido;

abre os seus olhos, e nada terá.

20 Pavores se apoderam dele como águas;

de noite o arrebata a tempestade.

21 O vento oriental leva-o, e ele se vai,

e varre-o com ímpeto do seu lugar.

22 E Deus lançará isto sobre ele,

e não lhe poupará; irá fugindo da sua mão.

23 Cada um baterá palmas contra ele

e assobiará tirando-o do seu lugar.

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.