1 Sabes tu o tempo em

que as cabras montesas têm filhos,

ou observastes as cervas

quando dão suas crias?

2 Contarás os meses que cumprem,

ou sabes o tempo do seu parto?

3 Quando se encurvam,

produzem seus filhos,

e lançam de si as suas dores.

4 Seus filhos enrijam,

crescem com o trigo;

saem, e nunca mais tornam

para elas.

5 Quem despediu livre o jumento montês,

e quem soltou as prisões ao jumento bravo,

6 Ao qual dei o ermo por casa,

e a terra salgada por morada?

7 Ri-se do ruído da cidade;

não ouve os muitos gritos do condutor.

8 A região montanhosa é o seu pasto,

e anda buscando tudo

que está verde.

9 Ou, querer-te-á servir o boi selvagem?

Ou ficará no teu curral?

10 Ou com corda amarrarás,

no arado,

ao boi selvagem?

Ou escavará ele os vales após ti?

11 Ou confiarás nele,

por ser grande a sua força,

ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?

12 Ou fiarás dele

que te torne o que semeaste

e o recolha na tua eira?

13 A avestruz bate alegremente as suas asas,

porém, são benignas as suas asas e penas?

14 Ela deixa os seus ovos na terra,

e os aquenta no pó,

15 E se esquece de que algum pé os pode pisar,

ou que os animais do campo os podem calcar.

16 Endurece-se para

com seus filhos,

como se não fossem seus;

em vão é seu trabalho,

mas ela está sem temor,

17 Porque Deus a privou de sabedoria,

e não lhe deu entendimento.

18 A seu tempo se levanta ao alto;

ri-se do cavalo,

e do que vai montado nele.

19 Ou darás tu força ao cavalo,

ou revestirás o seu pescoço

com crinas?

20 Ou espantá-lo-ás,

como ao gafanhoto?

Terrível é o fogoso respirar das suas ventas.

21 Escarva a terra,

e folga na sua força,

e sai ao encontro dos armados.

22 Ri-se do temor,

e não se espanta,

e não torna atrás por causa da espada.

23 Contra ele rangem a aljava,

o ferro flamante da lança e do dardo.

24 Agitando-se e indignando-se,

serve a terra,

e não faz caso do som da trombeta.

25 Ao soar das trombetas diz:

Eia! E cheira de longe a guerra,

e o trovão dos capitães,

e o alarido.

26 Ou voa o gavião pela tua inteligência,

e estende as suas asas

para o sul?

27 Ou se remonta a águia ao teu mandado,

e põe no alto o seu ninho?

28 Nas penhas mora

e habita;

no cume das penhas,

e nos lugares seguros.

29 Dali descobre a presa;

seus olhos a avistam de longe.

30 E seus filhos chupam o sangue, e onde há mortos, ali está ela.

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.