1 Então Jó respondeu, dizendo:

2 Na verdade, vós sois o povo,

e convosco morrerá a sabedoria.

3 Também eu tenho entendimento

como vós,

e não vos sou inferior;

e quem não sabe tais coisas como essas?

4 Eu sou motivo de riso

para os meus amigos;

eu, que invoco a Deus,

e ele me responde;

o justo e perfeito serve de zombaria.

5 Tocha desprezível é, na opinião do que está descansado,

aquele que está pronto a vacilar

com os pés.

6 As tendas dos assoladores têm descanso,

e os que provocam a Deus estão seguros;

nas suas mãos Deus lhes põe tudo.

7 Mas, pergunta agora aos animais,

e cada um deles te ensinará;

e às aves dos céus,

e elas te farão saber;

8 Ou fala com a terra,

e ela te ensinará;

até os peixes do mar te contarão.

9 Quem não entende, por todas estas coisas,

que a mão do Senhor fez isto?

10 Na sua mão está a alma de tudo quanto vive,

e o espírito de toda a carne humana.

11 Porventura o ouvido não provará as palavras,

como o paladar prova as comidas?

12 Com os idosos está a sabedoria,

e na longevidade o entendimento.

13 Com ele está a sabedoria

e a força;

conselho e entendimento tem.

14 Eis que ele derruba,

e ninguém há que edifique;

prende um homem,

e ninguém há que o solte.

15 Eis que ele retém as águas,

e elas secam;

e solta-as,

e elas transtornam a terra.

16 Com ele está a força

e a sabedoria;

seu é o que erra

e o que faz errar.

17 Aos conselheiros leva despojados,

e aos juízes faz desvairar.

18 Solta a autoridade dos reis,

e ata o cinto aos seus lombos.

19 Aos sacerdotes leva despojados,

aos poderosos transtorna.

20 Aos acreditados tira a fala,

e tira o entendimento aos anciãos.

21 Derrama desprezo

sobre os príncipes,

e afrouxa o cinto dos fortes.

22 Das trevas descobre coisas profundas,

e traz à luz a sombra da morte.

23 Multiplica as nações e as faz perecer;

dispersa as nações,

e de novo as reconduz.

24 Tira o entendimento aos chefes dos povos da terra,

e os faz vaguear pelos desertos,

sem caminho.

25 Nas trevas andam às apalpadelas,

sem terem luz,

e os faz cambalear como ébrios.

1 Odpověděv pak Job, řekl: 2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. 3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? 4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. 5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. 6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. 7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. 8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. 9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? 10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. 11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? 12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. 13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. 14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. 15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. 16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. 17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. 18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. 19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. 20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. 21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. 22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. 23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. 24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, 25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.