1 Respondeu mais Eliú, dizendo:

2 Tens por direito dizeres:

Maior é a minha justiça do que a de Deus?

3 Porque disseste:

De que te serviria?

Que proveito tiraria mais do que do meu pecado?

4 Eu te darei resposta,

a ti e aos teus amigos contigo.

5 Atenta para os céus, e vê;

e contempla as mais altas nuvens,

que são mais altas do que tu.

6 Se pecares,

que efetuarás

contra ele?

Se as tuas transgressões se multiplicarem,

que lhe farás?

7 Se fores justo,

que lhe darás,

ou que receberá ele da tua mão?

8 A tua impiedade faria mal a outro tal como tu;

e a tua justiça aproveitaria ao filho do homem.

9 Por causa das muitas opressões os homens clamam por causa do braço dos grandes.

10 Porém ninguém diz:

Onde está Deus

que me criou,

que dá salmos durante a noite;

11 Que nos ensina mais do que aos animais da terra

e nos faz mais sábios do que as aves dos céus?

12 Clamam, porém ele não responde,

por causa da arrogância dos maus.

13 Certo é que Deus não ouvirá a vaidade,

nem atentará

para ela o Todo-Poderoso.

14 E quanto ao que disseste,

que o não verás,

juízo há perante ele;

por isso espera nele.

15 Mas agora,

porque a sua ira ainda não se exerce,

nem grandemente considera a arrogância,

16 Logo Jó em vão abre a sua boca,

e sem conhecimento multiplica palavras.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? 3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? 4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. 6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. 9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, 10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. 11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. 12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. 14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. 15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.