1 Eis que tudo isto viram os meus olhos,

e os meus ouvidos o ouviram

e entenderam.

2 Como vós o sabeis,

também eu o sei;

não vos sou inferior.

3 Mas eu falarei ao Todo-Poderoso,

e quero defender-me perante Deus.

4 Vós, porém,

sois inventores de mentiras,

e vós todos médicos

que não valem nada.

5 Quem dera

que vos calásseis de todo,

pois isso seria a vossa sabedoria.

6 Ouvi agora a minha defesa,

e escutai os argumentos dos meus lábios.

7 Porventura por Deus falareis perversidade

e por ele falareis mentiras?

8 Fareis acepção da sua pessoa?

Contendereis por Deus?

9 Ser-vos-ia bom,

se ele vos esquadrinhasse?

Ou zombareis dele,

como se zomba de algum homem?

10 Certamente vos repreenderá,

se em oculto fizerdes acepção de pessoas.

11 Porventura não vos espantará a sua alteza,

e não cairá

sobre vós o seu terror?

12 As vossas memórias são

como provérbios de cinza;

as vossas defesas

como defesas de lodo.

13 Calai-vos perante mim,

e falarei eu,

e venha sobre mim o que vier.

14 Por que razão tomarei eu a minha carne

com os meus dentes,

e porei a minha vida na minha mão?

15 Ainda que ele me mate,

nele esperarei;

contudo os meus caminhos defenderei diante dele.

16 Também ele será a minha salvação;

porém o hipócrita não virá perante ele.

17 Ouvi com atenção as minhas palavras,

e com os vossos ouvidos a minha declaração.

18 Eis que já tenho ordenado a minha causa,

e sei que serei achado justo.

19 Quem é o que contenderá comigo?

Se eu agora me calasse,

renderia o espírito.

20 Duas coisas somente não faças

para comigo;

então não me esconderei do teu rosto:

21 Desvia a tua mão para longe, de mim,

e não me espante o teu terror.

22 Chama, pois, e eu responderei;

ou eu falarei, e tu me responderás.

23 Quantas culpas

e pecados tenho eu?

Notifica-me a minha transgressão

e o meu pecado.

24 Por que escondes o teu rosto,

e me tens por teu inimigo?

25 Porventura acossarás uma folha arrebatada pelo vento?

E perseguirás o restolho seco?

26 Por que escreves

contra mim coisas amargas

e me fazes herdar as culpas da minha mocidade?

27 Também pões os meus pés no tronco,

e observas todos os meus caminhos,

e marcas os sinais dos meus pés.

28 E ele me consome

como a podridão,

e como a roupa,

à qual rói a traça.

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.