1 Vi o Senhor, que estava em pé sobre o altar; e me disse:

Fere o capitel,

e estremeçam os umbrais,

e faze tudo em pedaços

sobre a cabeça de todos eles;

e eu matarei à espada

até ao último deles;

nenhum deles conseguirá fugir,

nenhum deles escapará.

2 Ainda que cavem até ao inferno,

a minha mão os tirará dali;

e, se subirem ao céu,

dali os farei descer.

3 E, se se esconderem

no cume do Carmelo,

buscá-los-ei, e dali os tirarei;

e, se dos meus olhos

se ocultarem no fundo do mar,

ali darei ordem à serpente,

e ela os picará.

4 E, se forem em cativeiro

diante de seus inimigos,

ali darei ordem à espada

que os mate;

e eu porei os meus olhos

sobre eles para o mal,

e não para o bem.

5 Porque o Senhor Deus

dos Exércitos

é o que toca a terra,

e ela se derrete,

e todos os que habitam nela

chorarão;

e ela subirá toda como um rio,

e abaixará como o rio do Egito.

6 Ele é o que edifica

as suas câmaras superiores

no céu,

e fundou na terra a sua abóbada,

e o que chama as águas do mar,

e as derrama sobre a terra;

o Senhor é o seu nome.

7 Não me sois, vós,

ó filhos de Israel,

como os filhos dos etíopes?

diz o Senhor:

Não fiz eu subir a Israel

da terra do Egito,

e aos filisteus de Caftor,

e aos sírios de Quir?

8 Eis que os olhos

do Senhor Deus

estão contra este reino pecador,

e eu o destruirei de sobre

a face da terra;

mas não destruirei de todo

a casa de Jacó,

diz o Senhor.

9 Porque eis que darei ordem,

e sacudirei a casa de Israel

entre todas as nações,

assim como se sacode grão

no crivo,

sem que caia na terra

um só grão.

10 Todos os pecadores do meu povo

morrerão à espada,

os que dizem: Não nos alcançará

nem nos encontrará o mal.

11 Naquele dia tornarei a levantar

o tabernáculo caído de Davi,

e repararei as suas brechas,

e tornarei a levantar

as suas ruínas,

e o edificarei como nos dias

da antiguidade;

12 Para que possuam

o restante de Edom,

e todos os gentios

que são chamados pelo meu nome,

diz o Senhor,

que faz essas coisas.

13 Eis que vêm dias,

diz o Senhor,

em que o que lavra alcançará

ao que sega,

e o que pisa as uvas

ao que lança a semente;

e os montes destilarão mosto,

e todos os outeiros

se derreterão.

14 E trarei do cativeiro

meu povo Israel,

e eles reedificarão

as cidades assoladas,

e nelas habitarão,

e plantarão vinhas,

e beberão o seu vinho,

e farão pomares,

e lhes comerão o fruto.

15 E plantá-los-ei na sua terra,

e não serão mais arrancados

da sua terra que lhes dei,

diz o Senhor teu Deus.

1 Viděl jsem Pána, an se postavil na oltáři a řekl: Udeř v makovici, až se zatřesou ty veřeje, a rozetni je všecky od vrchu jejich, ostatek pak mečem zmorduji. Neutečeť žádný z nich, aniž kdo z nich bude, ješto by toho znikl. 2 Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl. 3 A jestliže by se schovali na vrchu Karmele, vyhledám a vezmu je odtud; pakli by se skryli před očima mýma na dně moře, přikáži hadu, aby je i odtud vyhryzl. 4 Pakliť by šli v zajetí před nepřátely svými, i tam přikáži meči, aby je zmordoval; obrátím zajisté oko své proti nim k zlému, a ne k dobrému. 5 Nebo Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země, rozplývá se, a kvílí všickni přebývající na ní, a vystupuje všecka jako potok, a zatopena bývá jako potokem Egyptským, 6 Kterýž vzdělal na nebesích paláce své, a zástup svůj na zemi sšikoval, kterýž může zavolati vody mořské, a vyliti ji na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin. 7 Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, ó synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filistinské z Kaftor, a Syrské z Kir? 8 Aj, oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu, abych je vyhladil se svrchku země, a však nevyhladím docela domu Jákobova, dí Hospodin. 9 Nebo aj, já přikázal jsem, a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy, tak jako zmítáno bývá na říčici, tak že ani kameníčko nepropadne na zem. 10 Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého, kteříž říkají: Nepřiblížíť se, aniž potká nás to zlé. 11 V ten den zdvihnu stánek Davidův, kterýž klesá, a zahradím mezery jeho, a zbořeniny jeho opravím, a vzdělám jej jako za dnů starodávních, 12 Aby dědili s ostatky Idumejských a se všechněmi národy, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Hospodin, kterýž to učiní. 13 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, že postihati bude oráč žence, a ten, kdož tlačí hrozny, rozsevače, hory pak dštíti budou mstem, a všickni pahrbkové oplývati. 14 Přivedu také zase zajatý lid svůj Izraelský, a vystavějí města zpuštěná, aby v nich bydlili; a budou štěpovati vinice, a píti víno jejich, nadělají i zahrad, a jísti budou ovoce jejich. 15 A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Hospodin Bůh tvůj.