1 Visão de Obadias:

Assim diz o Senhor Deus a respeito de Edom:

Temos ouvido a pregação

do Senhor,

e foi enviado aos gentios

um emissário, dizendo:

Levantai-vos,

e levantemo-nos contra ela para a guerra.

2 Eis que te fiz pequeno

entre os gentios;

tu és muito desprezado.

3 A soberba do teu coração

te enganou,

como o que habita nas fendas das rochas,

na sua alta morada,

que diz no seu coração:

Quem me derrubará

em terra?

4 Se te elevares

como águia,

e puseres o teu ninho

entre as estrelas,

dali te derrubarei,

diz o Senhor.

5 Se viessem a ti ladrões,

ou assaltantes de noite

(como estás destruído!),

não furtariam

o que lhes bastasse?

Se a ti viessem

os vindimadores,

não deixariam

algumas uvas?

6 Como foram rebuscados

os bens de Esaú!

Como foram investigados

os seus tesouros escondidos!

7 Todos os teus confederados

te levaram até

a fronteira;

os que gozam da tua paz

te enganaram,

prevaleceram contra ti;

os que comem o teu pão

puseram debaixo de ti

uma armadilha;

não há nele entendimento.

8 Porventura não acontecerá naquele dia,

diz o Senhor,

que farei perecer os sábios de Edom,

e o entendimento

do monte de Esaú?

9 E os teus poderosos, ó Temã,

estarão atemorizados,

para que do monte de Esaú

seja cada um exterminado

pela matança.

10 Por causa da violência feita

a teu irmão Jacó,

cobrir-te-á a confusão,

e serás exterminado para sempre.

11 No dia em que o confrontaste,

no dia em que estranhos

levaram cativo o seu exército,

e os estrangeiros entravam

pelas suas portas,

e lançaram sortes sobre Jerusalém,

tu eras também como um deles.

12 Mas tu não devias olhar

com prazer

para o dia de teu irmão,

no dia do seu infortúnio;

nem alegrar-te

sobre os filhos de Judá,

no dia da sua ruína;

nem alargar a tua boca,

no dia da angústia;

13 Nem entrar pela porta

do meu povo,

no dia da sua calamidade;

sim, tu não devias olhar

satisfeito o seu mal,

no dia da sua calamidade;

nem lançar mão

dos seus bens,

no dia da sua calamidade;

14 Nem parar nas encruzilhadas,

para exterminares

os que escapassem;

nem entregar

os que lhe restassem,

no dia da angústia.

15 Porque o dia do Senhor

está perto,

sobre todos os gentios;

como tu fizeste,

assim se fará contigo;

a tua recompensa voltará

sobre a tua cabeça.

16 Porque, como vós bebestes

no meu santo monte,

assim beberão também de contínuo

todos os gentios;

beberão, e sorverão,

e serão como se

nunca tivessem sido.

17 Mas no monte Sião

haverá livramento,

e ele será santo;

e os da casa de Jacó possuirão

as suas herdades.

18 E a casa de Jacó será fogo,

e a casa de José uma chama,

e a casa de Esaú palha;

e se acenderão contra eles,

e os consumirão;

e ninguém mais restará

da casa de Esaú,

porque o Senhor o falou.

19 E os do sul possuirão

o monte de Esaú,

e os das planícies,

os filisteus;

possuirão também

os campos de Efraim,

e os campos de Samaria;

e Benjamim possuirá

a Gileade.

20 E os cativos deste exército,

dos filhos de Israel,

possuirão os cananeus,

até Zarefate;

e os cativos de Jerusalém,

que estão em Sefarade,

possuirão as cidades do sul.

21 E subirão salvadores

ao monte Sião,

para julgarem o monte de Esaú;

e o reino será do Senhor.

1 Vidění Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Pověst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národům vyslaného: Nuže, povstaňmež k boji proti ní. 2 Aj, způsobím to, abys byl nejšpatnější mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání. 3 Pýcha srdce tvého zklamá tě, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v převysokém obydlí svém, říkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem? 4 Bys pak vysoko udělal jako orlice, nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tě, praví Hospodin. 5 Kterak jsi popléněn? Zdali zloději přišli na tebe? Zdali loupežníci noční? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou? Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků? 6 Jakť jsou vystiženy věci Ezau, vyhledáni pokladové jeho! 7 Až ku pomezí vystrčí tě všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tě, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně, již nebude lze vyrozuměti. 8 Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z země Idumejské, a rozumných s hory Ezau? 9 I budou se děsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléněni budou všickni s hory Ezau. 10 Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba, a vypléněn budeš na věčnost. 11 Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich. 12 Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšně mluv ústy svými v den uzkosti. 13 Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho. 14 Aniž stůj při mezeře, abys hubil ty, kteříž z nich ucházejí, aniž vydávej nepříteli v moc těch, kteříž z nich pozůstali v den úzkosti. 15 Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům. Jakž jsi činil, tak se stane tobě, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou. 16 Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti bedete, nadtoť píti budou všickni národové ustavičně. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo. 17 Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá. 18 I bude dům Jákobův oheň, a dům Jozefův plamen, dům pak Ezau plevy, i rozpálí se na ně a sehltí je, aniž kdo pozůstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil. 19 A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau, i v rovině s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou, a Beniaminovou i Galádskou. 20 I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, děditi budou s městy na poledne. 21 I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království.