1 Respondeu mais o Senhor a Jó, dizendo:

2 Porventura o contender

contra o Todo-Poderoso é sabedoria?

Quem repreende assim a Deus,

responda por isso.

3 Então Jó respondeu ao Senhor, dizendo:

4 Eis que sou vil;

que te responderia eu?

A minha mão ponho à boca.

5 Uma vez tenho falado,

e não replicarei; ou ainda duas vezes,

porém não prosseguirei.

6 Então o Senhor respondeu a Jó de um redemoinho, dizendo:

7 Cinge agora os teus lombos como homem;

eu te perguntarei,

e tu me explicarás.

8 Porventura também tornarás tu vão o meu juízo,

ou tu me condenarás,

para te justificares?

9 Ou tens braço

como Deus,

ou podes trovejar

com voz como ele o faz?

10 Orna-te, pois, de excelência

e alteza;

e veste-te de majestade e de glória.

11 Derrama os furores da tua ira,

e atenta para todo o soberbo,

e abate-o.

12 Olha para todo o soberbo,

e humilha-o,

e atropela os ímpios no seu lugar.

13 Esconde-os juntamente no pó;

ata-lhes os rostos em oculto.

14 Então também eu a ti confessarei

que a tua mão direita te poderá salvar.

15 Contemplas agora o beemote,

que eu fiz contigo,

que come a erva

como o boi.

16 Eis que a sua força está nos seus lombos,

e o seu poder nos músculos do seu ventre.

17 Quando quer,

move a sua cauda

como cedro;

os nervos das suas coxas estão entretecidos.

18 Os seus ossos são como tubos de bronze;

a sua ossada é

como barras de ferro.

19 Ele é obra-prima dos caminhos de Deus;

o que o fez o proveu da sua espada.

20 Em verdade os montes lhe produzem pastos,

onde todos os animais do campo folgam.

21 Deita-se debaixo das árvores sombrias,

no esconderijo das canas

e da lama.

22 As árvores sombrias o cobrem,

com sua sombra;

os salgueiros do ribeiro o cercam.

23 Eis que um rio transborda,

e ele não se apressa,

confiando ainda

que o Jordão se levante até à sua boca.

24 Podê-lo-iam porventura caçar à vista de seus olhos,

ou com laços lhe furar o nariz?

1 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl: 2 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 3 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil? 4 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš? 5 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se. 6 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho. 7 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich. 8 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě. 9 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá. 10 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl. 11 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho. 12 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené. 13 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný. 14 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj. 15 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam. 16 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem. 17 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej. 18 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá. 19 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho? 20 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho? 21 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho? 22 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně? 23 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného? 24 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? 25 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? 26 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? 27 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. 28 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?