1 O meu espírito se vai consumindo,

os meus dias se vão apagando,

e só tenho perante mim a sepultura.

2 Deveras estou cercado de zombadores,

e os meus olhos contemplam as suas provocações.

3 Promete agora,

e dá-me um fiador

para contigo;

quem há que me dê a mão?

4 Porque aos seus corações encobriste o entendimento,

por isso não os exaltarás.

5 O que denuncia os seus amigos,

a fim de serem despojados,

também os olhos de seus filhos desfalecerão.

6 Porém a mim me pôs por um provérbio dos povos,

de modo que me tornei uma abominação

para eles.

7 Pelo que já se escureceram de mágoa os meus olhos,

e já todos os meus membros são

como a sombra.

8 Os retos pasmarão disto,

e o inocente se levantará

contra o hipócrita.

9 E o justo seguirá o seu caminho firmemente,

e o puro de mãos irá crescendo em força.

10 Mas, na verdade,

tornai todos vós e vinde;

porque sábio nenhum acharei

entre vós.

11 Os meus dias passaram,

e malograram os meus propósitos,

as aspirações do meu coração.

12 Trocaram a noite em dia;

a luz está perto do fim, por causa das trevas.

13 Se eu esperar,

a sepultura será a minha casa;

nas trevas estenderei a minha cama.

14 À corrupção clamo:

Tu és meu pai;

e aos vermes:

Vós sois minha mãe e minha irmã.

15 Onde, pois,

estaria agora a minha esperança?

Sim, a minha esperança,

quem a poderá ver?

16 As barras da sepultura descerão

quando juntamente no pó teremos descanso.

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. 5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. 6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, 7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. 10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. 11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. 12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. 13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. 14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. 15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? 16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.