1 Respondeu mais Eliú, dizendo:

2 Ouvi, vós, sábios,

as minhas razões;

e vós, entendidos,

inclinai os ouvidos para mim.

3 Porque o ouvido prova as palavras,

como o paladar experimenta a comida.

4 O que é direito escolhamos

para nós;

e conheçamos

entre nós o que é bom.

5 Porque Jó disse: Sou justo,

e Deus tirou o meu direito.

6 Apesar do meu direito sou considerado mentiroso;

a minha ferida é incurável,

embora eu esteja

sem transgressão.

7 Que homem há como Jó,

que bebe a zombaria

como água?

8 E caminha em companhia dos que praticam a iniquidade,

e anda com homens ímpios?

9 Porque disse:

De nada aproveita ao homem o comprazer-se em Deus.

10 Portanto vós,

homens de entendimento,

escutai-me:

Longe de Deus esteja o praticar a maldade

e do Todo-Poderoso o cometer a perversidade!

11 Porque, segundo a obra do homem,

ele lhe paga;

e faz a cada um segundo o seu caminho.

12 Também, na verdade,

Deus não procede impiamente;

nem o Todo-Poderoso perverte o juízo.

13 Quem lhe entregou o governo da terra?

E quem fez todo o mundo?

14 Se ele pusesse o seu coração contra o homem,

e recolhesse

para si o seu espírito

e o seu fôlego,

15 Toda a carne juntamente expiraria,

e o homem voltaria

para o pó.

16 Se, pois,

há em ti entendimento,

ouve isto;

inclina os ouvidos ao som da minha palavra.

17 Porventura o que odiasse o direito se firmaria?

E tu condenarias aquele

que é justo

e poderoso?

18 Ou dir-se-á a um rei:

Oh! Vil?

Ou aos príncipes:

Oh! Ímpios?

19 Quanto menos àquele,

que não faz acepção das pessoas de príncipes,

nem estima o rico mais do que o pobre;

porque todos são obras de suas mãos.

20 Eles num momento morrem;

e até à meia-noite os povos são perturbados,

e passam,

e os poderosos serão tomados não por mão humana.

21 Porque os seus olhos estão

sobre os caminhos de cada um,

e ele vê todos os seus passos.

22 Não há trevas

nem sombra de morte,

onde se escondam os que praticam a iniquidade.

23 Porque Deus não sobrecarrega o homem mais do que é justo,

para o fazer ir a juízo diante dele.

24 Quebranta aos fortes,

sem que se possa inquirir,

e põe outros em seu lugar.

25 Ele conhece, pois,

as suas obras;

de noite os transtorna,

e ficam moídos.

26 Ele os bate

como ímpios que são, à vista dos espectadores;

27 Porquanto se desviaram dele,

e não compreenderam nenhum de seus caminhos,

28 De sorte que o clamor do pobre subisse até ele,

e que ouvisse o clamor dos aflitos.

29 Se ele aquietar,

quem então inquietará?

Se encobrir o rosto,

quem então o poderá contemplar?

Seja isto para com um povo,

seja para com um homem só,

30 Para que o homem hipócrita nunca mais reine,

e não haja laços no povo.

31 Na verdade,

quem a Deus disse:

Suportei castigo, não ofenderei mais.

32 O que não vejo,

ensina-me tu;

se fiz alguma maldade,

nunca mais a hei de fazer?

33 Virá de ti como há de ser a recompensa,

para que tu a rejeites?

Faze tu,

pois, e não eu,

a escolha;

fala logo o que sabes.

34 Os homens de entendimento dirão comigo,

e o homem sábio

que me ouvir:

35 Jó falou sem conhecimento;

e às suas palavras falta prudência.

36 Pai meu!

Meu desejo é

que Jó seja provado até ao fim,

pelas suas respostas a homens malignos.

37 Porque ao seu pecado acrescenta a transgressão;

entre nós bate palmas,

e multiplica

contra Deus as suas palavras.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. 3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. 4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. 5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. 6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. 7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? 8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? 9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. 10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. 11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. 12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. 13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? 14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, 15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. 17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? 18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? 19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. 20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. 21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje. 22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti. 23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. 24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich. 25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají. 26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném, 27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili, 28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. 29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně, 30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. 31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším. 32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc. 33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. 34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, 35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná. 36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, 37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.