1 Congregai-vos, sim, congregai-vos,

ó nação não desejável;

2 Antes que o decreto produza

o seu efeito, e o dia passe

como a pragana;

antes que venha sobre vós

o furor da ira do Senhor,

antes que venha sobre vós

o dia da ira do Senhor.

3 Buscai ao Senhor,

vós todos os mansos da terra,

que tendes posto por obra

o seu juízo;

buscai a justiça,

buscai a mansidão;

pode ser que sejais escondidos

no dia da ira do Senhor.

4 Porque Gaza será desamparada,

e Ascalom assolada;

Asdode ao meio-dia será expelida,

e Ecrom será desarraigada.

5 Ai dos habitantes da costa do mar,

a nação dos quereteus!

A palavra do Senhor

será contra vós,

ó Canaã, terra dos filisteus;

e eu vos destruirei,

até que não haja morador.

6 E a costa do mar será de pastos

e cabanas para os pastores,

e currais para os rebanhos.

7 E será a costa para o restante

da casa de Judá;

ali apascentarão

os seus rebanhos;

de tarde se deitarão

nas casas de Ascalom;

porque o Senhor seu Deus

os visitará,

e os fará tornar do seu cativeiro.

8 Eu ouvi o escárnio de Moabe,

e as injuriosas palavras

dos filhos de Amom,

com que escarneceram do meu povo,

e se engrandeceram

contra o seu termo.

9 Portanto, tão certo como

eu vivo,

diz o Senhor dos Exércitos,

o Deus de Israel,

Moabe será como Sodoma,

e os filhos de Amom

como Gomorra,

campo de urtigas e poços de sal,

e desolação perpétua;

o restante do meu povo

os saqueará,

e o restante do meu povo

os possuirá.

10 Isso terão em recompensa

da sua soberba,

porque escarneceram,

e se engrandeceram

contra o povo do Senhor

dos Exércitos.

11 O Senhor será terrível

para eles,

porque emagrecerá

todos os deuses da terra;

e todos virão adorá-lo,

cada um desde o seu lugar,

de todas as ilhas dos gentios.

12 Também vós, ó etíopes,

sereis mortos com a minha espada.

13 Estenderá também a sua mão

contra o norte,

e destruirá a Assíria;

e fará de Nínive uma desolação,

terra seca como o deserto.

14 E no meio dela repousarão

os rebanhos,

todos os animais das nações;

e alojar-se-ão nos seus capitéis

assim o pelicano como o ouriço;

o canto das aves se ouvirá

nas janelas;

e haverá desolação nos limiares,

quando tiver descoberto

a sua obra de cedro.

15 Esta é a cidade alegre,

que habita despreocupadamente,

que diz no seu coração:

Eu sou, e não há outra

além de mim;

como se tornou em desolação,

em pousada de animais!

Todo o que passar por ela

assobiará,

e meneará a sua mão.

1 Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý, 2 Prvé než uložení přijde, a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova. 3 Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova. 4 Nebo Gáza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude. 5 Běda těm, kteříž bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó země Kananejská Filistinských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele. 6 I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam pastýřských a stájí dobytka. 7 Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u večer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bůh jejich, a přivede zase zajaté jejich. 8 Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských, kterýmiž haněli můj lid, a honosili se na pomezí jejich. 9 Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží. 10 To jim pro pýchu jejich, že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů. 11 Hrozný jim bude Hospodin; nebo způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národu. 12 Také i vy, Mouřenínové, mečem mým zbiti budete. 13 Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť. 14 I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží. 15 Takovéť bude to město plésající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest učiněno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, ckáti bude a zmítati rukou svou.