1 Ai da rebelde e contaminada,

da cidade opressora!

2 Não obedeceu à sua voz,

não aceitou o castigo;

não confiou no Senhor;

nem se aproximou do seu Deus.

3 Os seus príncipes são

leões rugidores no meio dela;

os seus juízes são lobos da tarde,

que não deixam os ossos

para a manhã.

4 Os seus profetas são levianos,

homens aleivosos;

os seus sacerdotes

profanaram o santuário,

e fizeram violência à lei.

5 O Senhor é justo

no meio dela;

ele não comete iniquidade;

cada manhã traz

o seu juízo à luz;

nunca falta;

mas o perverso não conhece

a vergonha.

6 Exterminei as nações,

as suas torres estão assoladas;

fiz desertas as suas praças,

a ponto de não ficar

quem passe por elas;

as suas cidades foram destruídas,

até não ficar ninguém,

até não haver quem as habite.

7 Eu dizia: Certamente me temerás,

e aceitarás a correção,

e assim a sua morada

não seria destruída,

conforme tudo aquilo

porque a castiguei;

mas eles se levantaram

de madrugada,

corromperam todas as suas obras.

8 Portanto esperai-me,

diz o Senhor,

no dia em que eu me levantar

para o despojo;

porque o meu decreto é

ajuntar as nações

e congregar os reinos,

para sobre eles derramar

a minha indignação,

e todo o ardor da minha ira;

porque toda esta terra

será consumida

pelo fogo do meu zelo.

9 Porque então darei

uma linguagem pura aos povos,

para que todos invoquem

o nome do Senhor,

para que o sirvam

com um mesmo consenso.

10 Dalém dos rios da Etiópia,

meus zelosos adoradores,

que constituem a filha

dos meus dispersos,

me trarão sacrifício.

11 Naquele dia não te envergonharás

de nenhuma das tuas obras,

com as quais te rebelaste

contra mim;

porque então tirarei do meio de ti

os que exultam na tua soberba,

e tu nunca mais te ensoberbecerás

no meu monte santo.

12 Mas deixarei no meio de ti

um povo humilde e pobre;

e eles confiarão

no nome do Senhor.

13 O remanescente de Israel

não cometerá iniquidade,

nem proferirá mentira,

e na sua boca não se achará

língua enganosa;

mas serão apascentados,

e deitar-se-ão,

e não haverá quem

os espante.

14 Canta alegremente,

ó filha de Sião;

rejubila, ó Israel;

regozija-te, e exulta

de todo o coração,

ó filha de Jerusalém.

15 O Senhor afastou os teus juízos,

exterminou o teu inimigo;

o Senhor, o rei de Israel,

está no meio de ti;

tu não verás mais mal algum.

16 Naquele dia se dirá a Jerusalém:

Não temas, ó Sião,

não se enfraqueçam

as tuas mãos.

17 O Senhor teu Deus, o poderoso,

está no meio de ti,

ele salvará;

ele se deleitará em ti

com alegria;

calar-se-á por seu amor,

regozijar-se-á em ti

com júbilo.

18 Os entristecidos por causa

da reunião solene,

congregarei;

esses que são de ti

e para os quais o opróbrio dela

era um peso.

19 Eis que naquele tempo procederei

contra todos os que te afligem,

e salvarei a que coxeia,

e recolherei a que foi expulsa;

e deles farei um louvor e um nome

em toda a terra

em que foram envergonhados.

20 Naquele tempo vos farei voltar,

naquele tempo vos recolherei;

certamente farei de vós

um nome e um louvor

entre todos os povos da terra,

quando fizer voltar

os vossos cativos

diante dos vossos olhos,

diz o Senhor.

1 Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu. 2 Neposlouchá hlasu, aniž přijímá kázně; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepřibližuje se. 3 Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána. 4 Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona. 5 Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti. 6 Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný přes ně nechodí; zpustla města jejich, tak že není člověka, není žádného obyvatele. 7 Řekl jsem: Jistotně báti se mne budeš, přijmeš kázeň, aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím, čím jsem tě navštíviti chtěl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své. 8 Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země. 9 Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem. 10 Ti, kteříž jsou za řekami Mouřenínské země, koříce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou. 11 V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mně; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty, kteříž pléší v důstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé. 12 A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu. 13 Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil. 14 Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská, 15 Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého. 16 V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé. 17 Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním, řka: 18 Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeť jsou, bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe. 19 Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli. 20 V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin.