Esposo

1 Quão formosos são os teus pés

nos sapatos,

ó filha do príncipe!

Os contornos de tuas coxas

são como joias, trabalhadas

por mãos de artista.

2 O teu umbigo

como uma taça redonda,

a que não falta bebida;

o teu ventre como montão de trigo,

cercado de lírios.

3 Os teus dois seios como

dois filhos gêmeos

de gazela.

4 O teu pescoço como

a torre de marfim;

os teus olhos como

as piscinas de Hesbom,

junto à porta de Bate-Rabim;

o teu nariz como

torre do Líbano,

que olha para Damasco.

5 A tua cabeça sobre ti é como

o monte Carmelo;

e os cabelos da tua cabeça

como a púrpura;

o rei está preso nas galerias.

6 Quão formosa, e quão aprazível és,

ó amor em delícias!

7 A tua estatura

é semelhante à palmeira;

e os teus seios

são semelhantes aos cachos de uvas.

8 Dizia eu: Subirei à palmeira,

pegarei em seus ramos;

e então os teus seios serão

como os cachos na vide,

e o cheiro da tua respiração

como o das maçãs.

9 E a tua boca

como o bom vinho

Esposa

que se bebe suavemente

para o meu amado,

e faz com que falem os lábios

dos que dormem.

10 Eu sou do meu amado,

e ele me tem afeição.

11 Vem, ó amado meu,

saiamos ao campo,

passemos as noites nas aldeias.

12 Levantemo-nos de manhã

para ir às vinhas,

vejamos se florescem as vides,

se já aparecem as tenras uvas,

se já brotam as romãzeiras;

ali te darei os meus amores.

13 As mandrágoras exalam

o seu perfume,

e às nossas portas há todo o gênero

de excelentes frutos,

novos e velhos;

ó amado meu, eu os guardei

para ti.

1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. 2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. 3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních. 4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. 5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. 6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! 7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům. 8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. 9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. 10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho. 11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. 12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. 13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.