1 Eu sou a rosa de Sarom,

o lírio dos vales.

Esposo

2 Qual o lírio entre os espinhos,

tal é meu amor

entre as filhas.

Esposa

3 Qual a macieira

entre as árvores do bosque,

tal é o meu amado

entre os filhos;

desejo muito a sua sombra,

e debaixo dela me assento;

e o seu fruto é doce

ao meu paladar.

4 Levou-me à casa do banquete,

e o seu estandarte sobre mim

era o amor.

5 Sustentai-me com passas,

confortai-me com maçãs,

porque desfaleço de amor.

6 A sua mão esquerda

esteja debaixo da minha cabeça,

e a sua mão direita me abrace.

7 Conjuro-vos, ó filhas de Jerusalém,

pelas gazelas

e cervas do campo,

que não acordeis

nem desperteis o meu amor,

até que queira.

Esposa

8 Esta é a voz do meu amado;

ei-lo aí, que já vem

saltando sobre os montes,

pulando sobre os outeiros.

9 O meu amado é semelhante

ao gamo,

ou ao filho do veado;

eis que está detrás

da nossa parede,

olhando pelas janelas,

espreitando pelas grades.

10 O meu amado fala e me diz:

Esposo

Levanta-te, meu amor,

formosa minha, e vem.

11 Porque eis que passou o inverno;

a chuva cessou, e se foi;

12 Aparecem as flores na terra,

o tempo de cantar chega,

e a voz da rola

ouve-se em nossa terra.

13 A figueira já deu

os seus figos verdes,

e as vides em flor

exalam o seu aroma;

levanta-te, meu amor,

formosa minha, e vem.

14 Pomba minha,

que andas pelas fendas

das penhas,

no oculto

das ladeiras,

mostra-me a tua face,

faze-me ouvir a tua voz;

porque a tua voz é doce,

e a tua face graciosa.

Esposa

15 Apanhai-nos as raposas,

as raposinhas,

que fazem mal às vinhas,

porque as nossas vinhas

estão em flor.

16 O meu amado é meu,

e eu sou dele;

ele apascenta o seu rebanho

entre os lírios.

17 Até que refresque o dia

e fujam as sombras,

volta, amado meu;

faze-te semelhante ao gamo

ou ao filho dos veados

sobre os montes de Beter.

1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. 2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. 3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. 4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. 5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, 6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. 8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. 9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. 10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. 11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. 12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. 13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. 14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. 15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. 16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. 17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.