1 Cântico dos cânticos, que é de Salomão.

Esposa

2 Beije-me ele com os beijos

da sua boca;

porque melhor é o teu amor

do que o vinho.

3 Suave é o aroma

dos teus unguentos;

como o unguento derramado

é o teu nome;

por isso as virgens te amam.

4 Leva-me tu;

correremos após ti.

O rei me introduziu

nas suas câmaras;

Coro

em ti nos regozijaremos

e nos alegraremos;

do teu amor nos lembraremos,

mais do que do vinho;

os retos te amam.

Esposa

5 Eu sou morena, porém formosa,

ó filhas de Jerusalém,

como as tendas de Quedar,

como as cortinas de Salomão.

6 Não olheis para o eu ser morena,

porque o sol resplandeceu sobre mim;

os filhos de minha mãe

indignaram-se contra mim

e puseram-me por guarda

das vinhas;

a minha vinha, porém,

não guardei.

7 Dize-me, ó tu,

a quem ama a minha alma:

Onde apascentas o teu

rebanho,

onde o fazes descansar

ao meio-dia;

pois por que razão seria eu

como a que anda errante

junto aos rebanhos

de teus companheiros?

Esposo

8 Se tu não o sabes,

ó mais formosa entre as mulheres,

sai-te pelas pisadas do rebanho,

e apascenta as tuas cabras

junto às moradas dos pastores.

9 Às éguas dos carros de Faraó

te comparo, ó meu amor.

10 Formosas são as tuas faces

entre os teus enfeites,

o teu pescoço com os colares.

11 Enfeites de ouro te faremos,

com incrustações de prata.

Esposa

12 Enquanto o rei está assentado

à sua mesa,

o meu nardo exala o seu perfume.

13 O meu amado é para mim

como um ramalhete de mirra,

posto entre os meus seios.

14 Como um ramalhete de hena

nas vinhas de En-Gedi

é para mim o meu amado.

Esposo

15 Eis que és formosa,

ó meu amor,

eis que és formosa;

os teus olhos são como os das pombas.

Esposa

16 Eis que és formoso, ó amado meu,

e também amável;

o nosso leito é verde.

17 As traves da nossa casa

são de cedro,

as nossas varandas de cipreste.

1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových. 2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. 3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují. 4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě. 5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. 6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. 7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? 8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. 9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. 10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. 11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. 12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. 13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. 14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. 15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí. 16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se. 17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.