Esposo

1 Eis que és formosa,

meu amor,

eis que és formosa;

os teus olhos são como os das pombas

entre as tuas tranças;

o teu cabelo é como o rebanho de cabras

que pastam no monte de Gileade.

2 Os teus dentes são como o rebanho

das ovelhas tosquiadas,

que sobem do lavadouro,

e das quais todas produzem gêmeos,

e nenhuma há estéril entre elas.

3 Os teus lábios são como

um fio de escarlate,

e o teu falar é agradável;

a tua fronte é qual um pedaço de romã

entre os teus cabelos.

4 O teu pescoço é como

a torre de Davi,

edificada para pendurar armas;

mil escudos pendem dela,

todos broquéis

de poderosos.

5 Os teus dois seios são como

dois filhos gêmeos

da gazela,

que se apascentam entre os lírios.

6 Até que refresque o dia

e fujam as sombras,

irei ao monte da mirra

e ao outeiro do incenso.

7 Tu és toda formosa,

meu amor,

e em ti não há mancha.

8 Vem comigo do Líbano,

ó minha esposa,

vem comigo do Líbano;

olha desde o cume de Amana,

desde o cume de Senir e de Hermom,

desde os covis dos leões,

desde os montes dos leopardos.

9 Enlevaste-me o coração,

minha irmã, minha esposa;

enlevaste-me o coração

com um dos teus olhares,

com um colar do teu pescoço.

10 Que belos são os teus amores,

minha irmã, esposa minha!

Quanto melhor é o teu amor

do que o vinho!

E o aroma dos teus unguentos

do que o de todas as especiarias!

11 Favos de mel manam dos teus lábios,

minha esposa!

Mel e leite estão

debaixo da tua língua,

e o cheiro dos teus vestidos

é como o cheiro do Líbano.

12 Jardim fechado és tu,

minha irmã, esposa minha,

manancial fechado,

fonte selada.

13 Os teus renovos são um

pomar de romãs,

com frutos excelentes,

o cipreste com o nardo.

14 O nardo, e o açafrão,

o cálamo, e a canela,

com toda a sorte

de árvores de incenso,

a mirra e aloés, com todas

as principais especiarias.

15 És a fonte dos jardins,

poço das águas vivas,

que correm do Líbano!

Esposa

16 Levanta-te, vento norte,

e vem tu, vento sul;

assopra no meu jardim,

para que destilem

os seus aromas.

Ah! Entre o meu amado

no seu jardim,

e coma os seus frutos excelentes!

1 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád. 2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 3 Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 4 Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných. 5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí. 6 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému. 7 Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny. 8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových. 9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého. 10 Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci. 11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu. 12 Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná. 13 Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu, 14 Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými. 15 Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu. 16 Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.