1 Peso de Tiro. Uivai, navios de Társis, porque está assolada, a ponto de não haver nela casa nenhuma, e de ninguém mais entrar nela; desde a terra de Quitim lhes foi isto revelado.

2 Calai-vos, moradores da ilha,

vós a quem encheram

os mercadores de Sidom,

navegando pelo mar.

3 E a sua provisão era

a semente de Sior, que vinha

com as muitas águas,

a ceifa do Nilo,

e ela era a

feira das nações.

4 Envergonha-te, ó Sidom,

porque o mar,

a fortaleza do mar, fala, dizendo:

Eu não tive dores de parto,

nem dei à luz,

nem ainda criei jovens, nem

eduquei virgens.

5 Como quando se ouvirem as novas do Egito,

assim haverá dores quando

se ouvirem as novas de Tiro.

6 Passai a Társis;

clamai, moradores da ilha.

7 É esta, porventura,

a vossa cidade exultante,

cuja origem é dos dias antigos,

cujos pés a levaram

para longe a peregrinar?

8 Quem formou este desígnio contra Tiro,

distribuidora de coroas,

cujos mercadores são príncipes e

cujos negociantes são

os mais nobres da terra?

9 O Senhor dos Exércitos formou este desígnio

para denegrir a soberba de

toda a glória, e

envilecer os mais nobres da terra.

10 Passa como o Nilo

pela tua terra,

ó filha de Társis;

já não há quem te restrinja.

11 Ele estendeu a sua mão

sobre o mar, e turbou os reinos;

o Senhor deu ordens

contra Canaã,

para que se destruíssem

as suas fortalezas.

12 E disse: Nunca mais exultarás

de alegria, ó oprimida virgem,

filha de Sidom;

levanta-te, passa a Quitim,

e ainda ali não terás descanso.

13 Vede a terra dos caldeus, ainda este povo não era povo; a Assíria a fundou para os que moravam no deserto; levantaram as suas fortalezas, e edificaram os seus palácios; porém converteu-a em ruína.

14 Uivai, navios de

Társis,

porque está destruída

a vossa fortaleza.

15 Naquele dia Tiro será posta em esquecimento por setenta anos, conforme os dias de um rei; porém no fim de setenta anos Tiro cantará como uma prostituta.

16 Toma a harpa, rodeia a cidade,

ó prostituta entregue ao esquecimento;

faça doces melodias, canta muitas canções,

para que haja memória de ti.

17 Porque será no fim de setenta anos que o Senhor visitará a Tiro, e ela tornará à sua ganância de prostituta, e prostituir-se-á com todos os reinos do mundo sobre a face da terra.

18 E o seu comércio e a sua ganância de prostituta serão consagrados ao Senhor; não se entesourará, nem se fechará; mas o seu comércio será para os que habitam perante o Senhor, para que comam até se saciarem, e tenham vestimenta durável.

1 Břímě Týru. Kvělte lodí mořské; nebo popléněn jest, tak že není ani domu. Aniž kdo přichází z země Citim; známé učiněno jest jim. 2 Umlknětež obyvatelé ostrovu, kterýž kupci Sidonští, plavíce se přes moře, naplňovali, 3 A jehož úrody na velikých vodách, símě Sichor, žeň jeho, užitek potoka, a kterýž byl skladem národů. 4 Zastyď se, Sidone, nebo praví moře, pevnost mořská, řkuc: Nepracuji ku porodu, a nerodím, a nevychovávám mládenců, aniž odchovávám panen. 5 Jakož nad pověstí o Egyptu, tak žalostiti budou nad pověstí o Týru. 6 Přepravte se do Tarsu, kvělte obyvatelé ostrovu. 7 To-liž by se vždycky veselilo? Jestiť starožitnost jeho ode dnů starodávních, ale zavedouť je daleko nohy jeho. 8 Kdo že to usoudil proti Týru, korunujícímu jiné, jehož kupci jsou jako knížata, a kramáři jeho znamenití v zemi? 9 Hospodin zástupů usoudil to, aby zohavil pýchu všelikého slavného, a za nic položil všecky znamenité země. 10 Navrať se do země své jako řeka, ó dcero Tarská, neníť tam více ani pasu. 11 Vztáhl ruku svou na moře, pohnul královstvími; Hospodin přikázal o tržišti, aby zkaženy byly pevnosti jeho. 12 A řekl: Nebudeš se více veseliti, trpěc nátisk, panno, dcero Sidonská. Povstaň, beř se do Citim, ale i tam nebudeš míti odpočinutí. 13 Aj, země Kaldejská, ten lid nebyl lidem. Assur vzdělal ji pro obyvatele pustin, vystavěli věže jejich, vzdělali paláce její, tak že i Assyrii vyvrátil. 14 Kvělte lodí mořské, nebo zpuštěna jest pevnost vaše. 15 I stane se v ten den, že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let, jako za věk krále jednoho. Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky. 16 Vezmi harfu, obcházej město, ó nevěstko v zapomenutí daná, hrej dobře, zpívej dlouho, abys v pamět uvedena byla. 17 I bude po dokonání sedmdesáti let, že navštíví Hospodin Týr, ale on navrátí se zase k nevěstčí mzdě své, a smilniti bude se všemi královstvími země na okršlku světa. 18 Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu. Nebude na poklad skládána, ani schovávána, ale pro ty, kteříž přebývají před Hospodinem, bude kupectví jeho, aby jedli do sytosti, a měli roucho dobré.