1 Peso de Babilônia, que viu Isaías, filho de Amós.

2 Alçai uma bandeira

sobre o monte elevado,

levantai a voz para eles;

acenai-lhes com a mão,

para que entrem pelas

portas dos nobres.

3 Eu dei ordens aos meus

santificados;

sim, já chamei os meus poderosos

para executarem a minha ira,

os que exultam com

a minha majestade.

4 Já se ouve a gritaria da multidão

sobre os montes,

como a de muito povo;

o som do rebuliço de reinos

e de nações congregados. O Senhor

dos Exércitos passa em

revista o exército de guerra.

5 Já vem de uma terra remota,

desde a extremidade do céu,

o Senhor, e os instrumentos

da sua indignação,

para destruir toda aquela terra.

6 Clamai, pois,

o dia do Senhor está perto;

vem do Todo-Poderoso

como assolação.

7 Portanto, todas as

mãos se debilitarão,

e o coração de todos

os homens se desanimará.

8 E assombrar-se-ão,

e apoderar-se-ão deles dores

e ais, e se angustiarão,

como a mulher com dores

de parto; cada um se

espantará do seu próximo;

os seus rostos serão

rostos flamejantes.

9 Eis que vem o dia do Senhor,

horrendo, com furor e ira ardente,

para pôr a terra em assolação,

e dela destruir os pecadores.

10 Porque as estrelas dos céus

e as suas constelações

não darão a sua luz;

o sol se escurecerá ao nascer,

e a lua não resplandecerá

com a sua luz.

11 E visitarei

sobre o mundo a maldade,

e sobre os ímpios a

sua iniquidade;

e farei cessar a arrogância

dos atrevidos,

e abaterei a soberba dos tiranos.

12 Farei que o homem seja

mais precioso do que o ouro puro,

e mais raro do

que o ouro fino de Ofir.

13 Por isso farei estremecer

os céus; e a terra

se moverá do seu lugar,

por causa do furor

do Senhor dos Exércitos,

e por causa do dia

da sua ardente ira.

14 E cada um será como a corça

que foge, e como a ovelha

que ninguém recolhe;

cada um voltará para o seu povo,

e cada um fugirá

para a sua terra.

15 Todo o que for achado

será transpassado;

e todo o que se unir

a ele cairá à espada.

16 E suas crianças serão despedaçadas

perante os seus olhos;

as suas casas serão saqueadas,

e as suas mulheres violadas.

17 Eis que eu despertarei

contra eles os medos,

que não farão caso da prata,

nem tampouco desejarão ouro.

18 E os seus arcos despedaçarão

os jovens,

e não se compadecerão do

fruto do ventre;

os seus olhos não pouparão aos filhos.

19 E Babilônia, o ornamento dos reinos,

a glória e a soberba dos caldeus,

será como Sodoma e Gomorra,

quando Deus as transtornou.

20 Nunca mais será habitada,

nem nela morará alguém

de geração em geração;

nem o árabe armará ali

a sua tenda,

nem tampouco os pastores ali

farão deitar os seus rebanhos.

21 Mas as feras do deserto

repousarão ali,

e as suas casas se encherão

de horríveis animais;

e ali habitarão os avestruzes,

e os sátiros pularão ali.

22 E os animais selvagens das

ilhas uivarão em suas casas vazias,

como também os chacais nos seus

palácios de prazer;

pois bem perto já vem

chegando o seu tempo,

e os seus dias não se prolongarão.

1 Břímě Babylona, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův. 2 Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte hlasu k nim, dejte návěští rukou, ať vejdou do bran knížecích. 3 Já jsem přikázal posvěceným svým, povolal jsem také i udatných reků svých k vykonání hněvu svého, veselících se z vyvýšení mého. 4 Hlas množství na horách, jakožto lidu mnohého, hlas a zvuk království a národů shromážděných: Hospodin zástupů sbírá vojsko k válce. 5 Táhnou z země daleké od končin nebes. Hospodin a osudí prchlivosti jeho, aby poplénil všecku zemi. 6 Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde. 7 A protož všeliké ruce oslábnou, a všeliké srdce člověka rozplyne se. 8 I budou předěšeni, svírání a bolesti je zachvátí, jako rodička stonati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou. 9 Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil. 10 Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému; zatmí se slunce při vycházení svém, a měsíc nevydá světla svého. 11 A navštívím na okršlku země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím. 12 Způsobím to, že dražší bude člověk nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir. 13 Z té příčiny zatřesu nebesy, a pohne se země z místa svého, v prchlivosti Hospodina zástupů, a ve dni rozpálení hněvu jeho. 14 I bude jako srna zplašená, a jako stádo, když není, kdo by je shromáždil; jeden každý k lidu svému se obrátí, a každý do země své uteče. 15 Kdožkoli nalezen bude, bude proboden, a kteříž by se koli shlukli, od meče padnou. 16 Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich, domové jejich zloupeni, a ženy jejich poškvrněny. 17 Aj, já vzbudím proti nim Médské, kteříž sobě stříbra nebudou vážiti, a v zlatě nebudou se kochati, 18 Ale z luků dítky rozrážeti, aniž se nad plodem života slitují, aniž synům odpustí oko jejich. 19 I budeť Babylon, někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské, podobný podvrácené Sodomě a Gomoře. 20 Nebudou se v něm osazovati na věky, ani bydliti od pokolení až do pokolení; aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívati budou. 21 Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou. 22 Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a draci na hradích rozkošných. A blízkoť jest, že přijde čas jeho, a dnové jeho prodlévati nebudou.