1 Bel está abatido,

Nebo se encurvou,

os seus ídolos são postos

sobre os animais e

sobre as feras;

as cargas

dos vossos fardos são canseiras

para as feras já cansadas.

2 Juntamente se encurvaram

e se abateram;

não puderam livrar-se

da carga,

mas a sua alma entrou

em cativeiro.

3 Ouvi-me, ó casa de Jacó,

e todo o restante

da casa de Israel;

vós a quem trouxe

nos braços desde o ventre,

e sois levados

desde a madre.

4 E até à velhice eu serei o mesmo,

e ainda até aos cabelos brancos eu vos carregarei;

eu vos fiz,

e eu vos levarei,

e eu vos trarei,

e vos

livrarei.

5 A quem me assemelhareis,

e com quem me igualareis,

e me comparareis,

para que sejamos

semelhantes?

6 Gastam o ouro da bolsa,

e pesam a prata nas balanças;

assalariam o ourives,

e ele faz um deus,

e diante dele se prostram

e se inclinam.

7 Sobre os ombros o tomam,

o levam, e o põem no seu lugar;

ali fica em pé,

do seu lugar não se move;

e, se alguém clama a ele,

resposta nenhuma dá,

nem livra alguém

da sua tribulação.

8 Lembrai-vos disto,

e considerai; trazei-o

à memória, ó prevaricadores.

9 Lembrai-vos

das coisas passadas desde a antiguidade;

que eu sou Deus,

e não há outro Deus,

não há outro semelhante a mim.

10 Que anuncio o fim desde o princípio,

e desde a antiguidade as coisas

que ainda não sucederam;

que digo:

O meu conselho será firme,

e farei toda

a minha

vontade.

11 Que chamo a ave

de rapina desde o oriente,

e de uma terra remota o homem

do meu conselho;

porque assim o disse,

e assim o farei vir;

eu o formei,

e também o farei.

12 Ouvi-me, ó duros

de coração, os

que estais longe da justiça.

13 Faço chegar a minha justiça,

e não estará ao longe,

e a minha salvação não tardará;

mas estabelecerei em Sião a salvação,

e em Israel a minha glória.

1 Klesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání. 2 Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati břemene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou. 3 Slyšte mne, dome Jákobův, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od narození: 4 Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím. 5 K komu mne připodobníte a přirovnáte, aneb podobna učiníte, abychom sobě podobní byli? 6 Ti, kteříž marně vynakládají zlato z měšce, a stříbro na vážkách váží, najímají ze mzdy zlatníka, aby udělal z něho boha, před nímž padají a sklánějí se. 7 Nosí jej na rameni, pěstují se s ním, a stavějí ho na místě jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k němu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje. 8 Pamatujtež na to, a zastyďte se; připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci. 9 Rozpomeňte se na první věci od věků stalé, nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného. 10 Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím. 11 Kterýž zavolám od východu ptáka, z země daleké toho, kterýž by vykonal uložení mé. Řekl jsem, a dovedu toho, umínil jsem, a vykonám to. 12 Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste dalecí od spravedlnosti. 13 Jáť způsobím, aby se přiblížila spravedlnost má. Nebudeť prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou.