1 Eis que o Senhor esvazia a terra,

e a desola,

e transtorna a sua superfície,

e dispersa os seus moradores.

2 E o que suceder ao povo,

assim sucederá ao sacerdote;

ao servo, como ao seu senhor;

à serva, como à sua senhora;

ao comprador, como ao vendedor;

ao que empresta,

como ao que toma emprestado;

ao que dá usura,

como ao que paga usura.

3 De todo se esvaziará

a terra,

e de todo será saqueada,

porque o Senhor

pronunciou esta palavra.

4 A terra pranteia e se murcha;

o mundo enfraquece e se murcha;

enfraquecem os mais

altos do povo da terra.

5 Na verdade a terra está

contaminada por causa dos seus moradores;

porquanto têm transgredido as leis,

mudado os estatutos, e

quebrado a aliança eterna.

6 Por isso a maldição

tem consumido a terra;

e os que habitam nela

são desolados;

por isso são queimados

os moradores da terra,

e poucos homens restam.

7 Pranteia o mosto,

enfraquece a vide; e

suspiram todos os

alegres de coração.

8 Cessa o folguedo dos tamboris,

acaba o ruído dos

que exultam, e

cessa a alegria da harpa.

9 Com canções não

beberão vinho;

a bebida forte será amarga

para os que a beberem.

10 Demolida está a cidade vazia,

todas as casas fecharam,

ninguém pode entrar.

11 Há lastimoso clamor nas ruas por falta do vinho;

toda a alegria se escureceu,

desterrou-se o gozo da terra.

12 Na cidade só ficou a desolação,

a porta ficou reduzida a ruínas.

13 Porque assim será no

interior da terra, e

no meio destes povos,

como a sacudidura da oliveira, e

como os rabiscos,

quando está acabada a vindima.

14 Estes alçarão a sua voz, e

cantarão com alegria;

e por causa da glória do Senhor

exultarão desde o mar.

15 Por isso glorificai

ao Senhor no oriente, e

nas ilhas do mar,

ao nome do Senhor

Deus de Israel.

16 Dos confins da terra

ouvimos cantar:

Glória ao justo. Mas eu disse:

Emagreço, emagreço,

ai de mim! Os pérfidos

têm tratado perfidamente;

sim, os pérfidos têm

tratado perfidamente.

17 O temor, e a cova,

e o laço vêm sobre ti,

ó morador da terra.

18 E será que aquele

que fugir da voz de temor

cairá na cova,

e o que subir da cova o laço o prenderá;

porque as janelas do alto

estão abertas,

e os fundamentos da terra tremem.

19 De todo está quebrantada

a terra, de todo está

rompida a terra, e

de todo é movida a terra.

20 De todo cambaleará a terra como o ébrio,

e será movida e removida

como a choça de noite;

e a sua transgressão se agravará sobre ela,

e cairá, e nunca mais se levantará.

21 E será que naquele dia o Senhor

castigará os exércitos do alto nas alturas,

e os reis da terra sobre a terra.

22 E serão ajuntados como

presos numa masmorra,

e serão encerrados num cárcere;

e outra vez serão castigados

depois de muitos dias.

23 E a lua se envergonhará,

e o sol se confundirá

quando o Senhor dos

Exércitos reinar no monte Sião

e em Jerusalém,

e perante os seus

anciãos gloriosamente.

1 Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její. 2 I budeť jakož lid tak kníže, jakož služebník tak pán jeho, jakož děvka tak paní její, jakož kupující tak prodávající, jakož půjčující tak vypůjčující, jakož lichevník tak ten, jenž lichvu dává. 3 Náramně vyprázděna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto. 4 Kvíliti bude a padne země, zemdlí a padne okršlek země, zemdlejí vysocí národové zemští, 5 Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou. 6 Protož prokletí zžíře zemi, a vypléněni budou obyvatelé její; protož hořeti budou obyvatelé země, a pozůstane lidí maličko. 7 Žalostiti bude mest, usvadne vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce. 8 Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy. 9 Nebudou píti vína s prozpěvováním, zhořkne opojný nápoj pitelům jeho. 10 Potříno bude město marnosti; zavřín bude každý dům, aby do něho nechodili. 11 Naříkání bude na ulicích pro víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost země. 12 Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou. 13 Nebo tak bude u prostřed země, u prostřed národů, jako očesání olivy, jako paběrkování, když se dokoná vinobraní. 14 Tiť pozdvihnou hlasu svého, prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově, prokřikovati budou i při moři. 15 Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského. 16 Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého. Ale já řekl jsem: Zchuravěl jsem, zchuravěl jsem. Ach, na mé hoře, že nešlechetní nešlechetnost provodí, nešlechetnost, pravím, že tak nestydatě páší. 17 Hrůza a jáma a osídlo tě očekává, ó obyvateli země. 18 I stane se, že kdož uteče před pověstí strachu, upadne do jámy, a kdož vyleze z jámy, v osídle uvázne; nebo průduchové s výsosti otevříni budou, a zatřesou se základové země. 19 Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země. 20 Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenešena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více. 21 I stane se v ten den, navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti, též i krále zemské na zemi. 22 Kteřížto shromážděni budou, tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou. 23 I zahanbí se měsíc, a zastydí slunce, když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion, a v Jeruzalémě, a před starci svými slavně.