1 Naquele dia se entoará este cântico na terra de Judá: Temos uma cidade forte, a que Deus pôs a salvação por muros e antemuros.

2 Abri as portas,

para que entre nelas a nação justa,

que observa a verdade.

3 Tu conservarás em

paz aquele cuja mente está

firme em ti;

porque ele confia em ti.

4 Confiai no Senhor perpetuamente;

porque o Senhor Deus

é uma rocha eterna.

5 Porque ele abate os que habitam no alto,

na cidade elevada;

humilha-a, humilha-a até ao chão,

e derruba-a até ao pó.

6 O pé pisá-la-á;

os pés dos aflitos, e os passos dos pobres.

7 O caminho do justo é todo plano;

tu retamente pesas

o andar do justo.

8 Também no caminho dos teus juízos,

Senhor, te esperamos;

no teu nome e na tua memória está o desejo

da nossa alma.

9 Com minha alma te

desejei de noite,

e com o meu espírito, que está

dentro de mim,

madrugarei a buscar-te;

porque, havendo os

teus juízos na terra,

os moradores do

mundo aprendem justiça.

10 Ainda que se mostre favor ao ímpio,

nem por isso aprende a justiça;

até na terra da retidão

ele pratica a iniquidade,

e não atenta

para a majestade do Senhor.

11 Senhor, a tua mão está

exaltada, mas

nem por isso a veem;

vê-la-ão, porém,

e confundir-se-ão por causa do zelo que tens

do teu povo;

e o fogo consumirá

os teus adversários.

12 Senhor, tu nos darás a paz,

porque tu és o

que fizeste em nós todas as nossas obras.

13 Ó Senhor Deus nosso,

já outros senhores têm

tido domínio sobre nós; porém,

por ti só,

nos lembramos de teu nome.

14 Morrendo eles,

não tornarão a viver;

falecendo,

não ressuscitarão;

por isso os visitaste

e destruíste,

e apagaste toda a sua memória.

15 Tu, Senhor, aumentaste a esta nação,

tu aumentaste a esta nação,

fizeste-te glorioso;

alargaste todos os confins da terra.

16 Ó Senhor, na angústia te buscaram; vindo

sobre eles a tua correção,

derramaram a sua oração secreta.

17 Como a mulher grávida,

quando está próxima a sua hora,

tem dores de parto,

e dá gritos nas suas dores,

assim fomos nós

diante de ti, ó Senhor!

18 Bem concebemos nós e

tivemos dores de parto,

porém demos à luz o vento;

livramento não

trouxemos à terra,

nem caíram os

moradores do mundo.

19 Os teus mortos e também

o meu cadáver viverão e

ressuscitarão;

despertai e exultai,

os que habitais no pó,

porque o teu orvalho será

como o orvalho das ervas,

e a terra lançará de si os mortos.

20 Vai, pois, povo meu,

entra nos teus quartos,

e fecha as tuas portas sobre ti;

esconde-te só por um momento,

até que passe a ira.

21 Porque eis

que o Senhor sairá do seu lugar,

para castigar os

moradores da terra,

por causa da sua iniquidade,

e a terra descobrirá o

seu sangue,

e não encobrirá mais os seus mortos.

1 V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho. 2 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy. 3 Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá. 4 Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná. 5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu. 6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných. 7 Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš. 8 Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše. 9 Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti. 10 Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu. 11 Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš. 12 Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše. 13 Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé). 14 Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich. 15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země. 16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával. 17 Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine. 18 Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského. 19 Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš. 20 Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv. 21 Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.