1 Mas a terra, que foi angustiada, não será entenebrecida; envileceu nos primeiros tempos, a terra de Zebulom, e a terra de Naftali; mas nos últimos tempos a enobreceu junto ao caminho do mar, além do Jordão, na Galileia das nações.

2 O povo que andava em trevas,

viu uma grande luz, e

sobre os que habitavam

na região da sombra da

morte resplandeceu a luz.

3 Tu multiplicaste a nação,

a alegria lhe aumentaste; todos

se alegrarão

perante ti,

como se alegram na ceifa, e

como exultam

quando se repartem

os despojos.

4 Porque tu quebraste

o jugo da sua carga,

e o cajado do seu ombro, e

a vara do seu opressor,

como no dia

dos midianitas.

5 Porque todo calçado

que levava o guerreiro no

tumulto da batalha,

e todo o manto revolvido em sangue,

serão queimados,

servindo de combustível ao fogo.

6 Porque um menino nos nasceu, um

filho se nos deu,

e o principado estará

sobre os seus ombros,

e se chamará o seu nome:

Maravilhoso, Conselheiro,

Deus Forte, Pai da Eternidade,

Príncipe da Paz.

7 Do aumento deste principado

e da paz não haverá fim,

sobre o trono de Davi

e no seu reino,

para o firmar

e o fortificar com juízo e com justiça,

desde agora e para sempre;

o zelo do Senhor dos

Exércitos fará isto.

8 O Senhor enviou uma

palavra a Jacó,

e ela caiu em Israel.

9 E todo este povo o saberá,

Efraim e os moradores de Samaria,

que em soberba

e altivez de coração, dizem:

10 Os tijolos caíram,

mas com cantaria tornaremos

a edificar;

cortaram-se os sicômoros,

mas em cedros os mudaremos.

11 Portanto o Senhor suscitará,

contra ele,

os adversários de Rezim,

e juntará os seus inimigos.

12 Pela frente virão os sírios,

e por detrás os filisteus,

e devorarão a Israel

à boca escancarada; e

nem com tudo isto cessou

a sua ira, mas

ainda está estendida a sua mão.

13 Todavia este povo não se voltou

para quem o feria,

nem buscou ao Senhor dos Exércitos.

14 Assim o Senhor cortará

de Israel a cabeça e a cauda,

o ramo e o junco,

num mesmo dia

15 (O ancião e o homem de

respeito é a cabeça;

e o profeta

que ensina a falsidade é a cauda).

16 Porque os guias deste

povo são enganadores,

e os que por eles são

guiados são destruídos.

17 Por isso o Senhor não se

regozija nos seus jovens,

e não se compadecerá dos seus órfãos

e das suas viúvas,

porque todos eles são hipócritas

e malfazejos,

e toda a boca profere doidices; e

nem com tudo isto cessou

a sua ira, mas

ainda está estendida a sua mão.

18 Porque a impiedade lavra

como um fogo,

ela devora as sarças

e os espinheiros;

e ela se ateará no emaranhado

da floresta;

e subirão em espessas nuvens de fumaça.

19 Por causa da ira do Senhor

dos Exércitos a terra se escurecerá,

e será o povo como combustível

para o fogo;

ninguém poupará ao seu irmão.

20 Se colher à direita,

ainda terá fome,

e se comer à esquerda,

ainda não se fartará;

cada um comerá a

carne de seu braço.

21 Manassés a Efraim,

e Efraim a Manassés,

e ambos serão contra

Judá. Com tudo isto não

cessou a sua ira,

mas ainda está estendida a sua mão.

1 A však ne tak obklíčí mrákota té země, kteráž ssoužena bude, jako když se ponejprv nepřítel dotkl země Zabulon a země Neftalím, ani jako potom, když více obtíží, naproti moři, při Jordánu Galilei lidnou. 2 Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se. 3 Rozmnožil jsi tento národ, ale nezveličils veselé. A však veseliti se budou před tebou, tak jako se veselí ve žni, jako se radují, když dělí kořisti, 4 Když jho břemene jeho a prut ramene jeho, hůl násilníka jeho polámeš, jako za dnů Madianských, 5 Kdyžto všickni bojovníci předěšeni, a roucha ve krvi zbrocena, ano což hořeti mohlo, i ohněm spáleno. 6 Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. 7 K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. 8 Slovo poslal Pán Jákobovi, a padlo v Izraeli. 9 A zvíť všecken lid, Efraim, i obyvatelé Samařští, kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají: 10 Padly cihly, ale my tesaným kamenem stavěti budeme; planí fíkové podťati jsou, a my to v cedry směníme. 11 Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj, a nepřátely jeho svolá, 12 Syrské po předu, a Filistinské po zadu. I budou žráti Izraele celými ústy, aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale ruka jeho předce bude vztažená. 13 Protože se lid ten nenavrací k tomu, kterýž jej bije, a Hospodina zástupů nehledají, 14 Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas, ratolest i sítí jednoho dne. 15 (Stařec a vzácný člověk, onť jest hlava, prorok pak, kterýž učí lži, onť jest ocas.) 16 Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové, a kteříž se jim vésti dadí, zhynuli. 17 Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán, a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci, a každá ústa mluví nešlechetnost. Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 18 Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost, bodláčí a trní pálí, potom zapálí i houště lesu; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří. 19 Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země, a ten lid bude jako pokrm ohně. Žádný ani bratra svého šanovati nebude, 20 Ale krájeje sobě po pravé straně, však lačněti bude, a zžíraje po levé, však nenasytí se. Jeden každý maso ramene svého žráti bude, 21 Manasses Efraima a Efraim Manessesa, oba pak spolu proti Judovi budou. Ve všem tom však neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.