1 Peso do deserto do mar. Como os tufões de vento do sul, que tudo assolam, ele virá do deserto, de uma terra horrível.

2 Dura visão me foi anunciada:

o pérfido trata perfidamente,

e o destruidor anda

destruindo. Sobe,

ó Elão, sitia, ó Média, que já

fiz cessar todo

o seu gemido.

3 Por isso os meus lombos

estão cheios de angústia;

dores se apoderam de mim

como as dores daquela

que dá à luz;

fiquei abatido quando ouvi,

e desanimado vendo isso.

4 O meu coração se agita,

o horror apavora-me;

a noite que desejava,

se me tornou em temor.

5 Põem-se a mesa,

estão de atalaia,

comem, bebem;

levantai-vos, príncipes,

e untai o escudo.

6 Porque assim me disse

o Senhor: Vai,

põe uma sentinela, e

ela que diga o que vir.

7 E quando vir um carro

com um par de cavaleiros,

um carro com jumentos, e

um carro com camelos,

ela que observe

atentamente com

grande cuidado.

8 E clamou: Um leão,

meu Senhor! Sobre a

torre de vigia estou

em pé continuamente de dia,

e de guarda me

ponho noites inteiras.

9 E eis agora vem um

carro com homens, e

um par de cavaleiros.

Então respondeu e disse:

Caída é Babilônia,

caída é! E todas as imagens

de escultura dos seus

deuses quebraram-se no chão.

10 Ah, malhada minha,

e trigo da minha eira! O

que ouvi do Senhor dos

Exércitos, Deus de Israel,

isso vos anunciei.

11 Peso de Dumá. Gritam-me de Seir: Guarda, que houve de noite? Guarda, que houve de noite?

12 E disse o guarda:

Vem a manhã, e também a noite;

se quereis perguntar, perguntai;

voltai, vinde.

13 Peso contra Arábia. Nos bosques da Arábia passareis a noite, ó viandantes de Dedanim.

14 Saí com água ao encontro dos sedentos;

moradores da terra de Tema,

saí com pão ao encontro dos fugitivos.

15 Porque fogem de diante das espadas,

de diante da espada desembainhada,

e de diante do arco armado,

e de diante do peso da guerra.

16 Porque assim me disse o Senhor: Dentro de um ano, como os anos do assalariado, desaparecerá toda a glória de Quedar.

17 E os restantes do número dos flecheiros, os poderosos dos filhos de Quedar, serão diminuídos, porque assim disse o Senhor Deus de Israel.

1 Břímě pustého moře. Jako vichřice na poledne se žene, tak přijde z pouště, z země hrozné. 2 Vidění tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Přitáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpění jeho přestati rozkáži. 3 Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky; sklíčen jsem, slyše to, strnul jsem, vida to. 4 Zkormoutilo se srdce mé, hrůza předěsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach. 5 Přistroj na stůl, nechť stráž drží strážný, jez, pí. Vstaňte knížata, mažte pavézy. 6 Nebo tak řekl ke mně Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil. 7 I viděl vozy, a dvěma řady jízdu, vozy, kteréž oslové, a vozy, kteréž velbloudové táhli; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí. 8 A volal jako lev: Jáť, Pane můj, stojím na stráži ustavičně ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc. 9 (A aj, v tom přijeli na vozích muži a dvěma řady jízda.) Zvolal tedy a řekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány. 10 Méť jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupů, Boha Izraelského, oznámil jsem vám. 11 Břímě Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci? 12 Řekl strážný: Přišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte. 13 Břímě na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských. 14 Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu. 15 Nebo před mečem utíkati budou, před mečem vytaženým, před lučištěm nataženým, před těžkostí boje. 16 Tak zajisté řekl Pán ke mně: Že po roce, jakýž jest rok nájemníka, přestane všecka sláva Cedar, 17 A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Bůh Izraelský to mluvil.