1 Levanta-te, resplandece,

porque vem a tua luz,

e a glória do Senhor vai nascendo

sobre ti;

2 Porque eis

que as trevas cobriram a terra,

e a escuridão os povos;

mas sobre ti o Senhor virá surgindo,

e a sua glória

se verá

sobre ti.

3 E os gentios caminharão

à tua luz,

e os reis

ao resplendor

que te nasceu.

4 Levanta em redor os teus olhos,

e vê; todos estes já se ajuntaram,

e vêm a ti; teus filhos virão

de longe,

e tuas filhas serão criadas ao teu lado.

5 Então o verás,

e serás iluminado,

e o teu coração estremecerá

e se alargará;

porque a abundância

do mar se tornará a ti,

e as riquezas

dos gentios virão a ti.

6 A multidão de camelos te cobrirá,

os dromedários de Midiã e Efá;

todos virão de Sabá;

ouro e incenso trarão,

e publicarão os louvores

do Senhor.

7 Todas as ovelhas

de Quedar se congregarão a ti;

os carneiros

de Nebaiote te servirão;

com agrado subirão

ao meu altar,

e eu glorificarei a casa

da minha glória.

8 Quem são estes que vêm voando

como nuvens, e

como pombas às

suas janelas?

9 Certamente as ilhas me aguardarão,

e primeiro os navios

de Társis,

para trazer teus filhos

de longe,

e com eles a sua prata

e o seu ouro, para o nome

do Senhor teu Deus,

e para o Santo de Israel,

porquanto ele te glorificou.

10 E os filhos

dos estrangeiros edificarão os teus muros,

e os seus reis te servirão;

porque no meu furor te feri,

mas na minha

benignidade tive misericórdia

de ti.

11 E as tuas portas estarão abertas

de contínuo, nem de dia

nem de noite se fecharão;

para que tragam a ti as riquezas

dos gentios,

e, conduzidos

com elas,

os seus reis.

12 Porque a nação e o reino

que não te servirem perecerão;

sim, essas nações serão

de todo assoladas.

13 A glória do Líbano virá a ti;

a faia, o pinheiro,

e o álamo conjuntamente,

para ornarem o lugar

do meu santuário,

e glorificarei o lugar

dos meus pés.

14 Também virão a ti, inclinando-se,

os filhos dos que te oprimiram;

e prostrar-se-ão às plantas

dos teus pés todos os que te desprezaram;

e chamar-te-ão a cidade

do Senhor,

a Sião do Santo de Israel.

15 Em lugar de seres deixada,

e odiada, de modo

que ninguém passava por ti,

far-te-ei uma excelência perpétua,

um gozo

de geração

em geração.

16 E mamarás o leite dos gentios,

e alimentar-te-ás ao peito

dos reis; e saberás

que eu sou o Senhor,

o teu Salvador, e o teu Redentor,

o Poderoso de Jacó.

17 Por cobre trarei ouro,

e por ferro trarei prata,

e por madeira,

bronze, e por pedras,

ferro;

e farei pacíficos os teus oficiais

e justos

os teus

exatores.

18 Nunca mais se ouvirá

de violência na tua terra,

desolação nem destruição

nos teus termos;

mas aos teus muros chamarás Salvação,

e às tuas

portas Louvor.

19 Nunca mais te servirá o sol

para luz do dia nem

com o seu resplendor a lua te iluminará;

mas o Senhor será a tua luz perpétua,

e o teu

Deus a tua

glória.

20 Nunca mais se porá o teu sol,

nem a tua lua minguará;

porque o Senhor será a tua luz perpétua,

e os dias

do teu luto

findarão.

21 E todos os do teu povo serão justos,

para sempre herdarão a terra;

serão renovos por mim plantados,

obra das minhas mãos,

para que eu seja

glorificado.

22 O menor virá a ser mil,

e o mínimo uma nação forte;

eu, o Senhor,

ao seu tempo o

farei prontamente.

1 Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. 2 Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. 3 I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou. 4 Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř. Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou, synové tvoji zdaleka přijdou, a dcery tvé při boku tvém chovány budou. 5 Tehdáž uzříš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíří se srdce tvé; nebo se obrátí k tobě množství mořské, síla pohanů přijde k tobě. 6 Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou. 7 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě, skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě, a obětováni jsouce na mém oltáři, příjemní budou. A takť dům okrasy své ozdobím. 8 I díš: Kdo jsou ti, kteříž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k děrám svým? 9 Na mneť zajisté ostrovové očekávají, a lodí mořské hned zdávna, aby přivedli syny tvé zdaleka, též stříbro své a zlato své s sebou, k slávě Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo tě oslaví. 10 I vystavějí cizozemci zdi tvé, a králové jejich přisluhovati budou tobě, když v prchlivosti své ubiji tě, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou. 11 A otevříny budou brány tvé ustavičně, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby přivedli k tobě sílu pohanů, i králové jejich aby přivedeni byli. 12 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobě, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou. 13 Sláva Libánská přijde k tobě, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé, abych místo noh svých oslavil. 14 Také přijdou k tobě s ponížením synové těch, kteříž tě trápili, a klaněti se budou k zpodku noh tvých, kteřížkoli pohrdali tebou, a nazývati tě budou městem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského. 15 Místo toho, že jsi byla opuštěná a v nenávisti, tak že žádný skrze tě nechodil, způsobímť důstojnost věčnou, a veselí od národu do pronárodu. 16 Nebo ssáti budeš mléko národů, a prsy králů ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj, a vykupitel tvůj silný Jákobův. 17 Místo mědi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stříbra, a místo dříví mědi, a místo kamení železa, a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé. 18 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu. 19 Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Hospodin světlem tvým věčným, a Bůh tvůj okrasou tvou. 20 Nezajdeť více slunce tvé, a měsíc tvůj neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého. 21 Lid také tvůj, kteříž by koli byli spravedliví, na věky dědičně obdrží zemi, výstřelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v něm oslavován byl. 22 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnější v národ nesčíslný, já Hospodin časem svým brzo způsobím to.