1 Ó Senhor, tu és o meu Deus;

exaltar-te-ei, e

louvarei o teu nome,

porque fizeste maravilhas;

os teus conselhos

antigos são verdade e

firmeza.

2 Porque da cidade fizeste

um montão de pedras, e

da cidade forte uma ruína, e

do paço dos estranhos,

que não seja mais cidade,

e jamais se torne a edificar.

3 Por isso te glorificará

um povo poderoso, e

a cidade das nações

formidáveis te temerá.

4 Porque foste a fortaleza do pobre,

e a fortaleza do necessitado,

na sua angústia;

refúgio contra a tempestade,

e sombra contra o calor;

porque o sopro dos opressores é

como a tempestade contra o muro.

5 Como o calor em lugar seco, assim

abaterás o ímpeto dos

estranhos; como se abranda

o calor pela sombra

da espessa nuvem, assim

o cântico dos

tiranos será humilhado.

6 E o Senhor dos

Exércitos dará neste

monte a todos os

povos uma festa com

animais gordos,

uma festa de vinhos velhos,

com tutanos gordos,

e com vinhos velhos, bem

purificados.

7 E destruirá neste monte

a face da cobertura,

com que todos os povos andam cobertos,

e o véu com

que todas as nações se cobrem.

8 Aniquilará a morte para sempre,

e assim enxugará o

Senhor Deus as lágrimas

de todos os rostos,

e tirará o opróbrio do

seu povo de toda a terra;

porque o Senhor o disse.

9 E naquele dia se dirá:

Eis que este é o nosso Deus,

a quem aguardávamos,

e ele nos salvará;

este é o Senhor,

a quem aguardávamos;

na sua salvação gozaremos

e nos alegraremos.

10 Porque a mão do Senhor

descansará neste monte;

mas Moabe será trilhado

debaixo dele,

como se trilha a palha no monturo.

11 E estenderá as suas

mãos por entre eles,

como as estende o nadador

para nadar;

e abaterá a sua altivez

com as ciladas das suas mãos.

12 E abaixará as altas

fortalezas dos teus muros,

abatê-las-á e

derrubá-las-á por terra até ao pó.

1 Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda. 2 Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni. 3 Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou. 4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed). 5 Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena. 6 I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného. 7 A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové. 8 Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil). 9 Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho. 10 Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje. 11 A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých. 12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.