1 Naqueles dias Ezequias adoeceu de uma enfermidade mortal; e veio a ele o profeta Isaías, filho de Amós, e lhe disse: Assim diz o Senhor: Põe em ordem a tua casa, porque morrerás, e não viverás.

2 Então virou Ezequias o seu rosto para a parede, e orou ao Senhor.

3 E disse: Ah! Senhor, peço-te, lembra-te agora, de que andei diante de ti em verdade, e com coração perfeito, e fiz o que era reto aos teus olhos. E chorou Ezequias muitíssimo.

4 Então veio a palavra do Senhor a Isaías, dizendo: 5 Vai, e dize a Ezequias: Assim diz o Senhor, o Deus de Davi teu pai: Ouvi a tua oração, e vi as tuas lágrimas; eis que acrescentarei aos teus dias quinze anos. 6 E livrar-te-ei das mãos do rei da Assíria, a ti, e a esta cidade, e defenderei esta cidade. 7 E isto te será da parte do Senhor como sinal de que o Senhor cumprirá esta palavra que falou. 8 Eis que farei retroceder dez graus a sombra lançada pelo sol declinante no relógio de Acaz. Assim retrocedeu o sol os dez graus que já tinha declinado.

9 O escrito de Ezequias, rei de Judá, de quando adoeceu e sarou de sua enfermidade:

10 Eu disse: No cessar

de meus dias ir-me-ei às portas

da sepultura;

já estou privado

do restante de meus anos.

11 Disse: Não verei ao Senhor,

o Senhor na terra dos viventes;

jamais verei o homem

com os moradores do mundo.

12 Já o tempo da minha vida se foi,

e foi arrebatada de mim,

como tenda de pastor;

cortei a minha vida

como tecelão;

ele me cortará do tear;

desde a manhã até

à noite me acabarás.

13 Esperei com paciência até

à madrugada;

como um leão quebrou todos os meus ossos;

desde a manhã até

à noite me

acabarás.

14 Como o grou, ou a andorinha,

assim eu chilreava,

e gemia como a pomba;

alçava os meus olhos ao alto;

ó Senhor,

ando oprimido,

fica por meu fiador.

15 Que direi? Como me prometeu,

assim o fez;

assim passarei mansamente por todos os meus anos,

por causa

da amargura

da minha alma.

16 Senhor,

por estas coisas se vive,

e em todas elas está a vida

do meu espírito,

portanto cura-me

e faze-me viver.

17 Eis que foi para a minha paz

que tive grande amargura,

mas a ti agradou livrar a minha alma

da cova da corrupção;

porque lançaste para trás

das tuas costas todos os meus pecados.

18 Porque não te louvará a sepultura,

nem a morte te glorificará;

nem esperarão em tua verdade os

que descem à cova.

19 O vivente, o vivente,

esse te louvará,

como eu hoje o faço;

o pai aos filhos fará

notória a tua verdade.

20 O Senhor veio salvar-me;

por isso, tangendo

em meus instrumentos,

nós o louvaremos todos os dias

de nossa vida

na casa do Senhor.

21 E dissera Isaías: Tomem uma pasta de figos, e a ponham como emplastro sobre a chaga; e sarará.

22 Também dissera Ezequias: Qual será o sinal de que hei de subir à casa do Senhor?

1 V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův, prorok, a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš, a nebudeš živ. 2 I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu. 3 A řekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým. 4 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí: 5 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidám ke dnům tvým patnácte let. 6 A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto, a chrániti budu města tohoto. 7 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil: 8 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových, o deset stupňů. I navrátilo se slunce o deset stupňů, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo. 9 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravěl po nemoci své: 10 Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých. 11 Řekl jsem byl, že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě. 12 Přebývání mé pomíjí, a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj, od třísní odřeže mne. Dnes dříve než noc přijde, učiníš mi konec. 13 Předkládal jsem sobě v jitře, že jako lev tak potře všecky kosti mé, dnes dříve než noc přijde, že mi učiníš konec. 14 Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem, lkal jsem jako holubice, oči mé zhůru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života. 15 Ale coť mám více mluviti? I předpověděl mi, i učinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své. 16 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechněm znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne při životu zachoval. 17 Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé. 18 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt tě chválí, aniž očekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé. 19 Ale živý, živý, tenť oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synům v známost uvodí pravdu tvou. 20 Hospodin vysvobodil mne, a protož písně mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domě Hospodinově. 21 Řekl pak byl Izaiáš: Nechať vezmou hrudu suchých fíků, a přiloží na vřed, a zdráv bude. 22 I řekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?