1 Fui buscado dos que

não perguntavam por mim,

fui achado daqueles que

não me buscavam;

a uma nação que

não se chamava do meu nome eu disse:

Eis-me aqui.

Eis-me aqui.

2 Estendi as minhas mãos o dia todo a um povo rebelde,

que anda por caminho,

que não é bom,

após os

seus pensamentos;

3 Povo que de contínuo me irrita diante

da minha face,

sacrificando em jardins

e queimando incenso

sobre altares de tijolos;

4 Que habita entre as sepulturas,

e passa as noites junto aos lugares secretos;

come carne de porco

e tem caldo

de coisas abomináveis

nos seus

vasos;

5 Que dizem:

Fica onde estás,

e não te chegues a mim,

porque sou mais santo

do que tu. Estes são fumaça

no meu nariz,

um fogo

que arde todo o dia.

6 Eis que está escrito diante

de mim: não me calarei;

mas eu pagarei, sim,

pagarei no seu seio,

7 As vossas iniquidades,

e juntamente as iniquidades

de vossos pais,

diz o Senhor,

que queimaram incenso

nos montes,

e me afrontaram nos outeiros;

assim lhes tornarei a medir as suas obras antigas

no seu

seio.

8 Assim diz o Senhor:

Como quando se acha mosto num cacho

de uvas, dizem:

Não o desperdices,

pois há bênção nele,

assim farei por amor

de meus servos, que

não os destrua a todos,

9 E produzirei descendência a Jacó,

e a Judá um herdeiro

que possua os meus montes;

e os meus eleitos herdarão a terra

e os meus servos habitarão ali.

10 E Sarom servirá de curral

de rebanhos, e o vale

de Acor lugar de repouso

de gados, para o meu povo,

que me buscou.

11 Mas a vós,

os que vos apartais do Senhor,

os que vos esqueceis

do meu santo monte,

os que preparais uma mesa

para a Fortuna,

e que misturais a bebida

para o Destino.

12 Também vos destinareis

à espada,

e todos vos encurvareis à matança;

porquanto chamei,

e não respondestes;

falei, e não ouvistes;

mas fizestes o

que era mau aos meus olhos,

e escolhestes aquilo em

que não tinha prazer.

13 Portanto assim diz o Senhor Deus:

Eis que os meus servos comerão,

mas vós padecereis fome;

eis que os meus servos beberão,

porém vós tereis sede;

eis que os meus servos se alegrarão,

mas vós vos

envergonhareis;

14 Eis que os meus servos exultarão

pela alegria de coração,

mas vós gritareis pela tristeza

de coração; e uivareis

pelo quebrantamento de espírito.

15 E deixareis o vosso nome aos meus eleitos por maldição;

e o Senhor Deus vos matará;

e a seus

servos

chamará

por outro

nome.

16 Assim que aquele

que se bendisser na terra,

se bendirá no Deus da verdade;

e aquele que jurar na terra,

jurará pelo Deus da verdade;

porque já estão esquecidas as angústias passadas,

e estão escondidas

dos meus olhos.

17 Porque, eis que eu crio novos céus

e nova terra;

e não haverá mais lembrança

das coisas passadas,

nem mais se recordarão.

18 Mas vós folgareis

e exultareis perpetuamente no

que eu crio; porque eis que crio

para Jerusalém uma alegria,

e para o seu povo gozo.

19 E exultarei em Jerusalém,

e me alegrarei no meu povo;

e nunca mais se ouvirá nela voz

de choro nem voz

de clamor.

20 Não haverá mais nela criança

de poucos dias,

nem velho que

não cumpra os seus dias;

porque o menino morrerá

de cem anos;

porém o pecador

de cem anos será amaldiçoado.

21 E edificarão casas,

e as habitarão;

e plantarão vinhas,

e comerão o seu fruto.

22 Não edificarão para

que outros habitem;

não plantarão para

que outros comam;

porque os dias do meu povo serão

como os dias da árvore,

e os meus eleitos gozarão

das obras

das suas mãos.

23 Não trabalharão em vão,

nem terão filhos

para a perturbação;

porque são a posteridade bendita

do Senhor,

e os seus descendentes estarão

com eles.

24 E será que antes

que clamem eu responderei;

estando eles ainda falando,

eu os ouvirei.

25 O lobo e o cordeiro se apascentarão juntos,

e o leão comerá palha

como o boi;

e pó será a comida da serpente.

Não farão mal nem dano algum

em todo o meu santo monte,

diz o Senhor.

1 Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, řekl jsem: Teď jsem, teď jsem. 2 Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými, 3 K lidu, kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně, obětujíce v zahradách, a kadíce na cihlách, 4 Kteříž sedají při hrobích, a při svých modlách nocují, kteříž jedí maso sviňské, a polívku nečistého z nádob svých, 5 Říkajíce: Táhni preč, nepřistupuj ke mně, nebo světější jsem nežli ty. Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den. 6 Aj, zapsáno jest to přede mnou: Nebuduť mlčeti, nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich, 7 Za nepravosti vaše, a spolu za nepravosti otců vašich, praví Hospodin, kteříž kadívali na horách, a na pahrbcích v lehkost uvodili mne; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich. 8 Takto praví Hospodin: Jako někdo nalezna víno v hroznu, i řekl by: Nekaz ho, proto že požehnání jest v něm, tak i já učiním pro služebníky své, že nevyhladím všech těchto. 9 Nebo vyvedu z Jákoba símě, a z Judy toho, kterýž by dědičně obdržel hory mé, i budou ji dědičně držeti vyvolení moji, a služebníci moji bydliti budou tam. 10 Lid pak můj, kteříž by mne hledali, budou míti Sáron za pastviště ovcím, a údolí Achor za odpočivadlo skotům. 11 Ale vás, kteříž opouštíte Hospodina, kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé, kteříž strojíte vojsku tomu stůl, a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti, 12 Vás, pravím, sečtu pod meč, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste. 13 A protož takto dí Panovník Hospodin: Aj, služebníci moji jísti budou, vy pak hlad trpěti budete: aj, služebníci moji píti budou, vy pak žízniti budete; aj, služebníci moji veseliti se budou, vy pak zahanbeni budete. 14 Aj, služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce, vy pak křičeti budete pro bolest srdce, a pro setření ducha kvíliti budete, 15 A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým, když vás pomorduje Panovník Hospodin, služebníky pak své nazůve jménem jiným. 16 Ten, kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém, a kdož přisahati bude na zemi, přisahati bude skrze Boha pravého; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první, a budou skryta od očí mých. 17 Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. 18 Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti. 19 I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku. 20 Nebude tam více žádného v věku dětinském, ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno bude. 21 Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. 22 Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji. 23 Nebudouť pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. 24 Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším. 25 Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.