1 A palavra do Senhor, que veio a Jeremias, o profeta, contra os gentios,

2 Acerca do Egito, contra o exército de Faraó-Neco, rei do Egito, que estava junto ao rio Eufrates em Carquemis, ao qual feriu Nabucodonosor, rei de Babilônia, no ano quarto de Jeoiaquim, filho de Josias, rei de Judá.

3 Preparai o escudo e o pavês,

e chegai-vos para a peleja.

4 Selai os cavalos e montai,

cavaleiros, e apresentai-vos com elmos;

limpai as lanças, vesti-vos de couraças.

5 Por que razão vejo os medrosos voltando as costas?

Os seus valentes estão abatidos,

e vão fugindo, sem olharem para trás;

terror há ao redor, diz o Senhor.

6 Não fuja o ligeiro,

e não escape o valente;

para o lado norte,

junto à borda do rio

Eufrates tropeçaram e caíram.

7 Quem é este que vem subindo como o Nilo,

cujas águas se movem como os rios?

8 O Egito vem subindo como o Nilo,

e como rios cujas águas se movem;

e disse: Subirei, cobrirei a terra,

destruirei a cidade, e os que nela habitam.

9 Subi, ó cavalos, e estrondeai,

ó carros, e saiam os valentes;

os etíopes, e os do Líbano,

que manejam o escudo, e os lídios,

que manejam e entesam o arco.

10 Porque este dia é o dia do Senhor Deus dos Exércitos,

dia de vingança para ele se

vingar dos seus adversários;

e a espada devorará, e fartar-se-á,

e embriagar-se-á com o sangue deles;

porque o Senhor Deus dos

Exércitos tem um sacrifício na terra do norte,

junto ao rio Eufrates.

11 Sobe a Gileade, e toma bálsamo,

ó virgem filha do Egito;

em vão multiplicas remédios,

pois já não há cura para ti.

12 As nações ouviram a tua vergonha,

e a terra está cheia do teu clamor;

porque o valente tropeçou

com o valente e ambos caíram juntos.

13 A palavra que falou o Senhor a Jeremias, o profeta, acerca da vinda de Nabucodonosor, rei de Babilônia, para ferir a terra do Egito.

14 Anunciai no Egito,

e fazei ouvir isto em Migdol;

fazei também ouvi-lo em Nofe,

e em Tafnes, dizei:

Apresenta-te, e prepara-te;

porque a espada já devorou

o que está ao redor de ti.

15 Por que foram derrubados os teus valentes?

Não puderam manter-se firmes,

porque o Senhor os abateu.

16 Multiplicou os que tropeçavam;

também caíram uns sobre os outros,

e disseram: Levanta-te,

e voltemos ao nosso povo,

e à terra do nosso nascimento,

por causa da espada que oprime.

17 Clamaram ali:

Faraó rei do Egito é apenas um barulho;

deixou passar o tempo assinalado.

18 Vivo eu, diz o rei,

cujo nome é o Senhor dos Exércitos,

que certamente como o Tabor entre os montes,

e como o Carmelo junto ao mar,

certamente assim ele virá.

19 Prepara os utensílios para ires ao cativeiro,

ó moradora, filha do Egito;

porque Nofe será tornada em desolação,

e será incendiada,

até que ninguém mais aí more.

20 Bezerra mui formosa é o Egito;

mas já vem a destruição, vem do norte.

21 Até os seus mercenários no

meio dela são como bezerros cevados;

mas também eles viraram as costas,

fugiram juntos; não ficaram firmes;

porque veio sobre eles o

dia da sua ruína e o tempo do seu castigo.

22 A sua voz irá como a da serpente;

porque marcharão com um exército,

e virão contra ela com machados,

como cortadores de lenha.

23 Cortarão o seu bosque,

diz o Senhor, embora seja impenetrável;

porque se multiplicaram mais do que os gafanhotos;

são inumeráveis.

24 A filha do Egito será envergonhada;

será entregue na mão do povo do norte.

25 Diz o Senhor dos Exércitos, o Deus de Israel: Eis que eu castigarei a Amom de Nô, e a Faraó, e ao Egito, e aos seus deuses, e aos seus reis; ao próprio Faraó, e aos que nele confiam.

26 E os entregarei na mão dos que procuram a sua morte, na mão de Nabucodonosor, rei de Babilônia, e na mão dos seus servos; mas depois será habitada, como nos dias antigos, diz o Senhor.

27 Mas não temas tu, servo meu,

Jacó, nem te espantes, ó Israel;

porque eis que te livrarei mesmo de longe,

como também a tua

descendência da terra do seu cativeiro;

e Jacó voltará, e descansará,

e sossegará, e não haverá quem o atemorize.

28 Tu não temas, servo meu, Jacó,

diz o Senhor, porque estou contigo;

porque porei termo a todas

as nações entre as quais te lancei;

mas a ti não darei fim,

mas castigar-te-ei com justiça,

e não te darei de todo por inocente.

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti národům těmto: 2 O Egyptských. Proti vojsku Faraona Néchy krále Egyptského, (jenž bylo při řece Eufrates u Charkemis, kteréž zbil Nabuchodonozor král Babylonský), léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského: 3 Připravtež štít a pavézu, a jděte k boji. 4 Zapřáhejte koně, a vsedejte jezdci, postavte se s lebkami, vytírejte kopí, zobláčejte se v pancíře. 5 Proč vidím tyto zděšené, zpět obrácené, a nejsilnější jejich potřené, anobrž prudce utíkající, tak že se ani neohlédnou? Strach jest vůkol, dí Hospodin, 6 Aby neutekl čerstvý, a neušel silný, aby na půlnoci o břeh řeky Eufrates zavadili a padli. 7 Kdo se to valí jako potok, jako řeky, jejichž vody sebou zmítají? 8 Egypt jako potok se valí a jako řeky, když se vody hýbají, tak pravě: Potáhnu, přikryji zemi, zkazím město i přebývající v něm. 9 Křepčtež, ó koni, a běžte s hřmotem, ó vozové; nechť vytáhnou i silní, Mouřenínové a Putští, kteříž užívají pavézy, i Ludimští, kteříž užívají a natahují lučiště. 10 A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty, aby uvedl pomstu na nepřátely své, kteréžto zžíře meč a nasytí se, anobrž opojí se krví jejich; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates. 11 Vyprav se do Galád, a nabeř masti, panno dcero Egyptská, nadarmo však užíváš mnohého lékařství, nebo ty zhojena býti nemůžeš. 12 Slyšíť národové o zlehčení tvém, a naříkání tvého plná jest země, proto že silný na silném se ustrkuje, tak že spolu zaroveň padají. 13 Slovo, kteréž mluvil Hospodin k Jeremiášovi proroku o přitažení Nabuchodonozora krále Babylonského, aby zkazil zemi Egyptskou. 14 Oznamte v Egyptě, a ohlaste v Magdol, rozhlaste také v Nof, i v Tachpanches rcete: Postůj a připrav se, ale však zžíře meč všecko, což vůkol tebe jest. 15 Proč poražen jest každý z nejsilnějších tvých? Nemůže ostáti, proto že Hospodin pudí jej. 16 Mnohoť bude těch, kteříž klesnou a padnou jeden na druhého, a řeknou: Vstaň, a navraťme se k lidu svému, a do země, v níž jsme se zrodili, před mečem toho zhoubce. 17 Budou křičeti tam: Faraona krále Egyptského není než sám chřest, jižť pominul volný jeho čas. 18 Živť jsem já, (dí král ten, jehož jméno Hospodin zástupů), že jakž jest Tábor mezi horami, a jako Karmel při moři, tak toto přijde. 19 Připraviž sobě to, co bys s sebou vystěhovati měla, ó ty, kteráž jsi usadila se, dcero Egyptská; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude, tak že nebude tam žádného obyvatele. 20 Velmi pěkná jalovice jest Egypt, ale zabití její od půlnoci jistotně přijde. 21 Ano i nájemníci jeho u prostřed něho jsou jako telata vytylá, ale takéť i ti obrátíce se, utekou. Neostojí, když den bídy jejich přijde na ně, v čas navštívení jejich. 22 Hlas jeho jako hadí siptěti bude, když s vojskem přitáhnou, a s sekerami přijdou na něj jako ti, kteříž sekají dříví. 23 Posekají les jeho, dí Hospodin, ačkoli mu konce není; více jest jich než kobylek, aniž mají počtu. 24 Zahanbenať bude dcera Egyptská, vydána bude v ruku lidu půlnočního. 25 Praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím lidné město No, též Faraona i Egypt s bohy jeho a králíky jeho, Faraona, pravím, a ty, kteříž v něm doufají. 26 A vydám je v ruku těch, kteříž hledají bezživotí jejich, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku služebníků jeho; potom však bydleno bude v něm, jako za dnů starodávních, dí Hospodin. 27 Ale ty neboj se, služebníče můj Jákobe, aniž se strachuj, ó Izraeli; nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval a pokoj měl, a aby nebylo žádného, kdo by předěsil. 28 Ty, pravím, neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin; neboť jsem s tebou. Učiním zajisté konec všechněm národům, mezi kteréž tě zaženu, tobě pak neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám.