1 A palavra que do Senhor veio a Jeremias, dizendo:

2 Assim falou o Senhor Deus de Israel, dizendo: Escreve num livro todas as palavras que te tenho falado. 3 Porque eis que vêm dias, diz o Senhor, em que farei voltar do cativeiro o meu povo Israel, e de Judá, diz o Senhor; e tornarei a trazê-los à terra que dei a seus pais, e a possuirão.

4 E estas são as palavras que disse o Senhor, acerca de Israel e de Judá.

5 Porque assim diz o Senhor:

Ouvimos uma voz de tremor,

de temor mas não de paz.

6 Perguntai, pois, e vede,

se um homem pode dar à luz.

Por que, pois,

vejo a cada homem com as

mãos sobre os lombos como a que está dando à luz?

E por que se tornaram

pálidos todos os rostos?

7 Ah! Porque aquele dia é tão grande,

que não houve outro semelhante;

e é tempo de angústia para Jacó;

ele, porém, será salvo dela.

8 Porque será naquele dia, diz o Senhor dos Exércitos, que eu quebrarei o seu jugo de sobre o teu pescoço, e quebrarei os teus grilhões; e nunca mais se servirão dele os estrangeiros. 9 Mas servirão ao Senhor, seu Deus, como também a Davi, seu rei, que lhes levantarei.

10 Não temas, pois, tu,

ó meu servo Jacó, diz o Senhor,

nem te espantes, ó Israel;

porque eis que te livrarei de terras de longe,

e à tua descendência da terra do seu cativeiro;

e Jacó voltará, e descansará,

e ficará em sossego,

e não haverá quem o atemorize.

11 Porque eu sou contigo,

diz o Senhor, para te salvar;

porquanto darei fim a todas

as nações entre as quais te espalhei;

a ti, porém, não darei fim,

mas castigar-te-ei com medida,

e de todo não te terei por inocente.

12 Porque assim diz o Senhor:

A tua ferida é incurável;

a tua chaga é dolorosa.

13 Não há quem defenda a tua

causa para te aplicar curativo;

não tens remédios que possam curar.

14 Todos os teus amantes se esqueceram de ti,

e não perguntam por ti;

porque te feri com ferida de inimigo,

e com castigo de quem é cruel,

pela grandeza da tua

maldade e multidão de teus pecados.

15 Por que gritas por causa da tua ferida?

Tua dor é incurável.

Pela grandeza de tua maldade,

e multidão de teus pecados,

eu fiz estas coisas.

16 Por isso todos os que te devoram serão devorados;

e todos os teus adversários irão,

todos eles, para o cativeiro;

e os que te roubam serão roubados,

e a todos os que te

despojam entregarei ao saque.

17 Porque te restaurarei a saúde,

e te curarei as tuas chagas,

diz o Senhor;

porquanto te chamaram a repudiada,

dizendo: É Sião, já ninguém pergunta por ela.

18 Assim diz o Senhor:

Eis que farei voltar do cativeiro as tendas de Jacó,

e apiedar-me-ei das suas moradas;

e a cidade será reedificada sobre o seu montão,

e o palácio permanecerá como habitualmente.

19 E sairá deles o louvor e a voz de júbilo;

e multiplicá-los-ei,

e não serão diminuídos,

e glorificá-los-ei, e não serão apoucados.

20 E seus filhos serão como na antiguidade,

e a sua congregação será confirmada diante de mim;

e castigarei todos os seus opressores.

21 E os seus nobres serão deles;

e o seu governador sairá do meio deles,

e o farei aproximar,

e ele se chegará a mim;

pois, quem de si mesmo se

empenharia para chegar-se a mim?

Diz o Senhor.

22 E ser-me-eis por povo,

e eu vos serei por Deus.

23 Eis que a tempestade do Senhor,

a sua indignação, já saiu;

uma tempestade varredora,

cairá cruelmente sobre a cabeça dos ímpios.

24 Não voltará atrás o furor da ira do Senhor,

até que tenha executado e

até que tenha cumprido os desígnios do seu coração;

no fim dos dias entendereis isto.

1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 2 Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, řka: Spiš sobě do knihy všecka slova, kterážť jsem mluvil. 3 Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, přivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do země, kterouž jsem byl dal otcům jejich, a dědičně ji obdrží, 4 Tatoť pak jsou slova, kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi: 5 Takto zajisté praví Hospodin: Hlas předěšení a hrůzy slyšíme, a že není žádného pokoje. 6 Ptejte se nyní, a vizte rodívá-li samec. Pročež tedy vidím, an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodička, a obrácené všechněch oblíčeje v zsinalost? 7 Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude. 8 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin zástupů, že polámi jho jeho z šíje tvé, a svazky tvé potrhám, i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci. 9 Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím. 10 Protož ty neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin, aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval, a pokoj měl, a nebude žádného, kdo by jej předěsil. 11 Neboť já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tě vysvobodil, když učiním konec všechněm národům, mezi kteréž tě rozptýlím. Tobě však neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám. 12 Takto zajisté praví Hospodin: Přetěžké bude potření tvé, přebolestná rána tvá. 13 Nebude, kdo by přisoudil při tvou k uléčení; lékařství platného žádného míti nebudeš. 14 Všickni, kteříž tě milují, zapomenou se nad tebou, aniž tě navštíví, když tě raním ranou nepřítele, a trestáním přísným pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé. 15 Proč křičíš nad svým potřením a těžkou bolestí svou? Pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé to činím tobě. 16 A však všickni, kteříž zžírají tebe, sežráni budou, a všickni, kteříž utiskají tebe, všickni, pravím, do zajetí půjdou, a kteříž tě pošlapávají, pošlapáni budou, a všecky, kteříž tě loupí, v loupež vydám, 17 Tehdáž když tobě navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím tě, dí Hospodin, proto že zahnanou nazývali tebe, říkajíce: Tato jest Sion, není žádného, kdo by ji navštívil. 18 Takto praví Hospodin: Aj, já zase přivedu zajaté stánků Jákobových, a nad příbytky jeho slituji se, i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém, a palác podlé způsobu svého vystaven. 19 A bude pocházeti od nich díků činění a hlas veselících se; nebo je rozmnožím, a nebudou umenšení bráti, zvelebím je, a nebudou sníženi. 20 A budou synové jeho tak jako i prvé, a shromáždění jeho přede mnou utvrzeno bude, trestati pak budu všecky, kteříž jej ssužují. 21 A povstane z něho nejdůstojnější jeho, a panovník jeho z prostředku jeho vyjde, kterémuž rozkáži přiblížiti se, aby předstoupil přede mne. Nebo kdo jest ten, ješto by slíbil za sebe, že předstoupí přede mne? dí Hospodin. 22 I budete mým lidem, a já budu vaším Bohem. 23 Aj, vicher Hospodinův s prchlivostí vyjde, vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude. 24 Neodvrátíť se prchlivost hněvu Hospodinova, dokudž neučiní toho, a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého. Tehdáž porozumíte tomu.