1 Naquele tempo, diz o Senhor, serei o Deus de todas as famílias de Israel, e elas serão o meu povo.

2 Assim diz o Senhor:

O povo dos que escaparam da

espada achou graça no deserto.

Israel mesmo, quando eu o fizer descansar.

3 Há muito que o Senhor me apareceu,

dizendo: Porquanto com amor eterno te amei,

por isso com benignidade te atraí.

4 Ainda te edificarei,

e serás edificada, ó virgem de Israel!

Ainda serás adornada com os teus tamboris,

e sairás nas danças dos que se alegram.

5 Ainda plantarás vinhas nos montes de Samaria;

os plantadores as plantarão

e comerão como coisas comuns.

6 Porque haverá um dia em que

gritarão os vigias sobre o monte de Efraim:

Levantai-vos, e subamos a Sião,

ao Senhor nosso Deus.

7 Porque assim diz o Senhor:

Cantai sobre Jacó com alegria,

e exultai por causa do chefe das nações;

proclamai, cantai louvores,

e dizei: Salva, Senhor,

ao teu povo, o restante de Israel.

8 Eis que os trarei da terra do norte,

e os congregarei das extremidades da terra;

entre os quais haverá cegos e aleijados,

grávidas e as de parto juntamente;

em grande congregação voltarão para aqui.

9 Virão com choro, e com súplicas os levarei;

guiá-los-ei aos ribeiros de águas,

por caminho direito,

no qual não tropeçarão,

porque sou um pai para Israel,

e Efraim é o meu primogênito.

10 Ouvi a palavra do Senhor,

ó nações, e anunciai-a nas ilhas longínquas,

e dizei: Aquele que

espalhou a Israel o congregará e o guardará,

como o pastor ao seu rebanho.

11 Porque o Senhor resgatou a Jacó,

e o livrou da mão do que

era mais forte do que ele.

12 Assim que virão,

e exultarão no alto de Sião,

e correrão aos bens do Senhor,

ao trigo, e ao mosto, e ao azeite,

e aos cordeiros e bezerros;

e a sua alma será como um jardim regado,

e nunca mais andarão tristes.

13 Então a virgem se alegrará na dança,

como também os jovens e os velhos juntamente;

e tornarei o seu pranto em alegria,

e os consolarei,

e lhes darei alegria em lugar de tristeza.

14 E saciarei a alma dos sacerdotes com gordura,

e o meu povo se fartará dos meus bens,

diz o Senhor.

15 Assim diz o Senhor:

Uma voz se ouviu em Ramá,

lamentação, choro amargo;

Raquel chora seus filhos;

não quer ser consolada quanto a seus filhos,

porque já não existem.

16 Assim diz o Senhor:

Reprime a tua voz de choro,

e as lágrimas de teus olhos;

porque há galardão para o teu trabalho,

diz o Senhor,

pois eles voltarão da terra do inimigo.

17 E há esperança quanto ao teu futuro,

diz o Senhor,

porque teus filhos voltarão

para os seus termos.

18 Bem ouvi eu que Efraim se queixava,

dizendo: Castigaste-me e fui castigado,

como novilho ainda não domado;

converte-me, e converter-me-ei,

porque tu és o Senhor meu Deus.

19 Na verdade que, depois que me converti,

tive arrependimento;

e depois que fui instruído,

bati na minha coxa;

fiquei confuso, e também me envergonhei;

porque suportei o opróbrio da minha mocidade.

20 Não é Efraim para mim um filho precioso,

criança das minhas delícias?

Porque depois que falo contra ele,

ainda me lembro dele solicitamente;

por isso se comovem por ele as minhas entranhas;

deveras me compadecerei dele, diz o Senhor.

21 Levanta para ti sinais,

faze para ti altos marcos,

aplica o teu coração à vereda,

ao caminho por onde andaste;

volta, pois, ó virgem de Israel,

regressa a estas tuas cidades.

22 Até quando andarás errante,

ó filha rebelde?

Porque o Senhor criou uma coisa nova sobre a terra;

uma mulher cercará a um homem.

23 Assim diz o Senhor dos Exércitos, o Deus de Israel: Ainda dirão esta palavra na terra de Judá, e nas suas cidades, quando eu vos restaurar do seu cativeiro: O Senhor te abençoe, ó morada de justiça, ó monte de santidade!

24 E nela habitarão Judá, e todas as suas cidades juntamente; como também os lavradores e os que pastoreiam o rebanho. 25 Porque satisfiz a alma cansada, e toda a alma entristecida saciei.

26 Nisto despertei, e olhei, e o meu sono foi doce para mim.

27 Eis que dias vêm, diz o Senhor, em que semearei a casa de Israel, e a casa de Judá, com a semente de homens, e com a semente de animais. 28 E será que, como velei sobre eles, para arrancar, e para derrubar, e para transtornar, e para destruir, e para afligir, assim velarei sobre eles, para edificar e para plantar, diz o Senhor. 29 Naqueles dias nunca mais dirão: Os pais comeram uvas verdes, e os dentes dos filhos se embotaram.

30 Mas cada um morrerá pela sua iniquidade; de todo o homem que comer as uvas verdes os dentes se embotarão.

31 Eis que dias vêm, diz o Senhor, em que farei uma aliança nova com a casa de Israel e com a casa de Judá. 32 Não conforme a aliança que fiz com seus pais, no dia em que os tomei pela mão, para os tirar da terra do Egito; porque eles invalidaram a minha aliança apesar de eu os haver desposado, diz o Senhor. 33 Mas esta é a aliança que farei com a casa de Israel depois daqueles dias, diz o Senhor: Porei a minha lei no seu interior, e a escreverei no seu coração; e eu serei o seu Deus e eles serão o meu povo. 34 E não ensinará mais cada um a seu próximo, nem cada um a seu irmão, dizendo: Conhecei ao Senhor; porque todos me conhecerão, desde o menor até ao maior deles, diz o Senhor; porque lhes perdoarei a sua maldade, e nunca mais me lembrarei dos seus pecados.

35 Assim diz o Senhor,

que dá o sol para luz do dia,

e as ordenanças da lua e

das estrelas para luz da noite,

que agita o mar, bramando as suas ondas;

o Senhor dos Exércitos é o seu nome.

36 Se falharem estas ordenanças de diante de mim,

diz o Senhor,

deixará também a

descendência de Israel de

ser uma nação diante de mim para sempre.

37 Assim disse o Senhor:

Se puderem ser medidos os céus lá em cima,

e sondados os fundamentos da terra cá em baixo,

também eu rejeitarei toda a descendência de Israel,

por tudo quanto fizeram, diz o Senhor.

38 Eis que vêm dias, diz o Senhor, em que esta cidade será reedificada para o Senhor, desde a torre de Hananeel até à porta da esquina. 39 E a linha de medir estender-se-á para diante dela, até ao outeiro de Garebe, e virar-se-á para Goa. 40 E todo o vale dos cadáveres e da cinza, e todos os campos até ao ribeiro de Cedrom, até à esquina da porta dos cavalos para o oriente, serão consagrados ao Senhor; não se arrancará nem se derrubará mais eternamente.

1 Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem. 2 Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi. 3 Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství. 4 Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících. 5 Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti. 6 Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému. 7 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. 8 Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí. 9 Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého. 11 Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj. 12 I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více. 13 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich. 14 Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin. 15 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není. 16 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské. 17 Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje. 18 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj. 19 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého. 20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin. 21 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto. 22 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže. 23 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti. 24 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem. 25 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím. 26 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný. 27 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad. 28 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin. 29 Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají, 30 Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho. 31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. 32 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin. 33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více. 35 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů: 36 Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny. 37 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin. 38 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu. 39 A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou. 40 A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.