1 Os ímpios fogem sem que

haja ninguém a persegui-los;

mas os justos são

ousados como um leão.

2 Pela transgressão

da terra muitos são

os seus príncipes,

mas por homem prudente

e entendido a sua continuidade

será prolongada.

3 O homem pobre que oprime os pobres

é como a chuva impetuosa,

que causa a falta de alimento.

4 Os que deixam a lei

louvam o ímpio;

porém os que guardam

a lei contendem com eles.

5 Os homens maus não

entendem o juízo,

mas os que buscam

ao Senhor entendem tudo.

6 Melhor é o pobre que

anda na sua integridade

do que o de caminhos

perversos ainda

que seja rico.

7 O que guarda a lei é filho sábio,

mas o companheiro

dos desregrados

envergonha a seu pai.

8 O que aumenta

os seus bens com usura

e ganância ajunta-os para o que

se compadece do pobre.

9 O que desvia os seus ouvidos

de ouvir a lei,

até a sua oração será abominável.

10 O que faz com que os retos

errem por mau caminho,

ele mesmo cairá na sua cova;

mas os bons herdarão o bem.

11 O homem rico é sábio

aos seus próprios olhos,

mas o pobre que é entendido,

o examina.

12 Quando os justos exultam,

grande é a glória;

mas quando os ímpios sobem,

os homens se escondem.

13 O que encobre

as suas transgressões

nunca prosperará,

mas o que as confessa e deixa,

alcançará misericórdia.

14 Bem-aventurado o homem

que continuamente teme;

mas o que endurece

o seu coração cairá no mal.

15 Como leão rugidor,

e urso faminto,

assim é o ímpio que domina

sobre um povo pobre.

16 O príncipe falto de entendimento

é também um grande opressor,

mas o que odeia a avareza

prolongará seus dias.

17 O homem carregado do sangue

de qualquer pessoa fugirá até à cova;

ninguém o detenha.

18 O que anda sinceramente

salvar-se-á,

mas o perverso

em seus caminhos cairá logo.

19 O que lavrar

a sua terra virá

a fartar-se de pão,

mas o que segue a ociosos

se fartará de pobreza.

20 O homem fiel será

coberto de bênçãos,

mas o que se apressa

a enriquecer não ficará impune.

21 Dar importância à aparência

das pessoas não é bom,

porque até por um bocado

de pão um homem prevaricará.

22 O que quer enriquecer depressa

é homem de olho maligno,

porém não sabe que a pobreza

há de vir sobre ele.

23 O que repreende o homem gozará

depois mais amizade do que aquele

que lisonjeia com a língua.

24 O que rouba a seu próprio pai,

ou a sua mãe,

e diz: Não é transgressão,

companheiro é do homem destruidor.

25 O orgulhoso de coração

levanta contendas,

mas o que confia no Senhor prosperará.

26 O que confia no seu próprio

coração é insensato,

mas o que anda em sabedoria,

será salvo.

27 O que dá ao pobre

não terá necessidade,

mas o que esconde

os seus olhos terá

muitas maldições.

28 Quando os ímpios se elevam,

os homens andam se escondendo,

mas quando perecem, os justos se multiplicam.

1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou. 2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování. 3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba. 4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor. 5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu. 6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý. 7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému. 8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval. 9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností. 10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré. 11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej. 12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk. 13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde. 14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé. 15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným. 16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů. 17 Èlověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží. 18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou. 19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou. 20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny. 21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí. 22 Èlověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde. 23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem. 24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka. 25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude. 26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě. 27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení. 28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.