1 A resposta branda desvia o furor,

mas a palavra dura suscita a ira.

2 A língua dos sábios

adorna a sabedoria,

mas a boca dos tolos

derrama a estultícia.

3 Os olhos do Senhor estão em todo lugar,

contemplando os maus

e os bons.

4 A língua benigna é árvore de vida,

mas a perversidade nela

deprime o espírito.

5 O tolo despreza

a instrução de seu pai,

mas o que observa a repreensão

se haverá prudentemente.

6 Na casa do justo há

um grande tesouro,

mas nos ganhos do ímpio

há perturbação.

7 Os lábios dos sábios

derramam o conhecimento,

mas o coração dos tolos

não faz assim.

8 O sacrifício dos ímpios

é abominável ao Senhor,

mas a oração dos retos

é o seu contentamento.

9 O caminho do ímpio é

abominável ao Senhor,

mas ao que segue a justiça ele ama.

10 Correção severa há

para o que deixa a vereda,

e o que odeia

a repreensão morrerá.

11 O inferno e

a perdição estão

perante o Senhor;

quanto mais os corações

dos filhos dos homens?

12 O escarnecedor não ama

aquele que o repreende,

nem se chegará aos sábios.

13 O coração alegre

aformoseia o rosto,

mas pela dor do coração

o espírito se abate.

14 O coração entendido

buscará o conhecimento,

mas a boca dos tolos se

apascentará de estultícia.

15 Todos os dias

do oprimido são maus,

mas o coração alegre é

um banquete contínuo.

16 Melhor é o pouco

com o temor do Senhor,

do que um grande tesouro

onde há inquietação.

17 Melhor é a comida de hortaliça,

onde há amor,

do que o boi cevado,

e com ele o ódio.

18 O homem iracundo

suscita contendas,

mas o que tarda em irar-se

apaziguará a luta.

19 O caminho do preguiçoso

é cercado de espinhos,

mas a vereda dos retos

é bem aplanada.

20 O filho sábio alegra seu pai,

mas o homem insensato

despreza a sua mãe.

21 A estultícia é alegria para o que

carece de entendimento,

mas o homem entendido

anda retamente.

22 Quando não há conselhos

os planos se dispersam,

mas havendo muitos

conselheiros eles se firmam.

23 O homem se alegra

em responder bem,

e quão boa é a palavra

dita a seu tempo!

24 Para o entendido,

o caminho da vida leva para cima,

para que se desvie do inferno em baixo.

25 O Senhor desarraiga

a casa dos soberbos,

mas estabelece o termo da viúva.

26 Abomináveis são para o Senhor

os pensamentos do mau,

mas as palavras

dos puros são aprazíveis.

27 O que agir com avareza

perturba a sua casa,

mas o que odeia

presentes viverá.

28 O coração do justo medita

no que há de responder,

mas a boca dos ímpios

jorra coisas más.

29 O Senhor está longe dos ímpios,

mas a oração dos justos escutará.

30 A luz dos olhos

alegra o coração,

a boa notícia fortalece os ossos.

31 Os ouvidos que atendem

à repreensão da vida

farão a sua morada

no meio dos sábios.

32 O que rejeita a instrução

menospreza a própria alma,

mas o que escuta a repreensão

adquire entendimento.

33 O temor do Senhor é a instrução da sabedoria,

e precedendo a honra vai a humildade.

1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost. 2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství. 3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré. 4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru. 5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude. 6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek. 7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak. 8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu. 9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje. 10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře. 11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? 12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí. 13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. 14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím. 15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné. 16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. 17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. 18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu. 19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená. 20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou. 21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje. 22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí. 23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré! 24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. 25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje. 26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné. 27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude. 28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost. 29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá. 30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti. 31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude. 32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum. 33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.