1 Não clama porventura

a sabedoria,

e a inteligência não

faz ouvir a sua voz?

2 No cume das alturas,

junto ao caminho,

nas encruzilhadas

das veredas se posta.

3 Do lado das portas da cidade,

à entrada da cidade,

e à entrada das portas

está gritando:

4 A vós, ó homens, clamo;

e a minha voz se

dirige aos filhos

dos homens.

5 Entendei, ó simples,

a prudência;

e vós, insensatos,

entendei de coração.

6 Ouvi, porque falarei

coisas excelentes;

os meus lábios se

abrirão para a equidade.

7 Porque a minha boca

proferirá a verdade,

e os meus lábios

abominam a impiedade.

8 São justas todas as palavras

da minha boca: não há nelas

nenhuma coisa tortuosa

nem pervertida.

9 Todas elas são retas

para aquele que as entende bem,

e justas para os que

acham o conhecimento.

10 Aceitai a minha correção,

e não a prata;

e o conhecimento,

mais do que o ouro fino escolhido.

11 Porque melhor é a sabedoria

do que os rubis;

e tudo o que mais se deseja

não se pode comparar com ela.

12 Eu, a sabedoria,

habito com a prudência,

e acho o conhecimento

dos conselhos.

13 O temor do Senhor

é odiar o mal;

a soberba e a arrogância,

o mau caminho

e a boca perversa, eu odeio.

14 Meu é o conselho

e a verdadeira sabedoria;

eu sou o entendimento;

minha é a fortaleza.

15 Por mim reinam os reis

e os príncipes

decretam justiça.

16 Por mim governam

príncipes e nobres;

sim, todos os juízes da terra.

17 Eu amo aos que me amam,

e os que cedo me buscarem,

me acharão.

18 Riquezas e honra estão comigo;

assim como os bens duráveis e a justiça.

19 Melhor é o meu fruto

do que o ouro,

do que o ouro refinado,

e os meus ganhos mais

do que a prata escolhida.

20 Faço andar pelo caminho da justiça,

no meio das veredas do juízo.

21 Para que faça herdar bens permanentes aos que me amam,

e eu encha os seus tesouros.

22 O Senhor me possuiu no princípio de seus caminhos,

desde então,

e antes de suas obras.

23 Desde a eternidade

fui ungida,

desde o princípio,

antes do começo da terra.

24 Quando ainda não havia abismos,

fui gerada,

quando ainda não havia fontes carregadas de águas.

25 Antes que os montes se houvessem assentado,

antes dos outeiros,

eu fui gerada.

26 Ainda ele não tinha

feito a terra,

nem os campos,

nem o princípio do pó do mundo.

27 Quando ele

preparava os céus,

aí estava eu,

quando traçava o horizonte

sobre a face do abismo;

28 Quando firmava

as nuvens acima,

quando fortificava

as fontes do abismo,

29 Quando fixava

ao mar o seu termo,

para que as águas não

traspassassem o seu mando,

quando compunha

os fundamentos da terra.

30 Então eu estava com ele,

e era seu arquiteto;

era cada dia as suas delícias,

alegrando-me perante ele

em todo o tempo;

31 Regozijando-me

no seu mundo habitável

e enchendo-me de prazer

com os filhos dos homens.

32 Agora, pois,

filhos, ouvi-me,

porque bem-aventurados serão

os que guardarem os meus caminhos.

33 Ouvi a instrução,

e sede sábios, não a rejeiteis.

34 Bem-aventurado o homem

que me dá ouvidos,

velando às minhas portas cada dia,

esperando às ombreiras

da minha entrada.

35 Porque o que me achar,

achará a vida,

e alcançará o favor do Senhor.

36 Mas o que pecar contra mim

violentará a sua própria alma;

todos os que me odeiam amam a morte.

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. 10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. 11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. 13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. 14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. 15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. 16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. 18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné. 20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu, 21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila. 22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. 23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země. 24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami. 25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského. 27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; 28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: 30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času; 31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. 33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. 34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. 35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.