1 Melhor é o pobre que

anda na sua integridade

do que o perverso

de lábios e tolo.

2 Assim como não é bom ficar a alma sem conhecimento,

peca aquele que se apressa com seus pés.

3 A estultícia do homem

perverterá o seu caminho,

e o seu coração se

irará contra o Senhor.

4 As riquezas granjeiam

muitos amigos,

mas ao pobre,

o seu próprio amigo o deixa.

5 A falsa testemunha

não ficará impune

e o que respira

mentiras não escapará.

6 Muitos se deixam acomodar

pelos favores do príncipe,

e cada um é amigo daquele que dá presentes.

7 Todos os irmãos

do pobre o odeiam;

quanto mais se afastarão

dele os seus amigos! Corre

após eles com palavras,

que não servem de nada.

8 O que adquire entendimento

ama a sua alma;

o que cultiva

a inteligência achará o bem.

9 A falsa testemunha

não ficará impune;

e o que profere mentiras perecerá.

10 Ao tolo não é certo

gozar de deleites;

quanto menos ao servo

dominar sobre os príncipes!

11 A prudência do homem faz reter a sua ira,

e é glória sua o passar

por cima da transgressão.

12 Como o rugido do leão jovem

é a indignação do rei,

mas como o orvalho sobre a relva

é a sua benevolência.

13 O filho insensato é

uma desgraça para o pai,

e um gotejar contínuo

as contendas da mulher.

14 A casa e os bens são

herança dos pais;

porém do Senhor vem

a esposa prudente.

15 A preguiça faz cair

em profundo sono,

e a alma indolente padecerá fome.

16 O que guardar

o mandamento

guardará a sua alma;

porém o que desprezar

os seus caminhos morrerá.

17 Ao Senhor empresta o que

se compadece do pobre,

ele lhe pagará o seu benefício.

18 Castiga o teu filho

enquanto há esperança,

mas não deixes que o teu ânimo

se exalte até o matar.

19 O homem de grande indignação

deve sofrer o dano;

porque se tu o livrares ainda

terás de tornar a fazê-lo.

20 Ouve o conselho,

e recebe a correção,

para que no fim sejas sábio.

21 Muitos propósitos há

no coração do homem,

porém o conselho

do Senhor permanecerá.

22 O que o homem mais deseja

é o que lhe faz bem;

porém é melhor ser pobre do que mentiroso.

23 O temor do Senhor

encaminha para a vida;

aquele que o tem ficará satisfeito,

e não o visitará mal nenhum.

24 O preguiçoso esconde

a sua mão ao seio;

e não tem disposição

nem de torná-la à sua boca.

25 Açoita o escarnecedor,

e o simples

tomará aviso;

repreende ao entendido,

e aprenderá conhecimento.

26 O que aflige o seu pai,

ou manda embora sua mãe,

é filho que traz vergonha

e desonra.

27 Filho meu,

ouvindo a instrução,

cessa de te desviares

das palavras do conhecimento.

28 A testemunha ímpia

escarnece do juízo,

e a boca dos perversos

devora a iniquidade.

29 Preparados estão os juízos

para os escarnecedores,

e os açoites para as costas dos tolos.

1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. 2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. 3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. 4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá. 5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. 6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. 7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. 8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. 9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. 10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. 11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. 12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. 13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. 14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná. 15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude. 16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. 17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. 18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. 19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. 20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. 21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. 22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. 23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. 24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. 25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. 26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. 27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. 28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. 29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.