1 Toda mulher sábia edifica a sua casa;

mas a tola a derruba

com as próprias mãos.

2 O que anda na retidão

teme ao Senhor,

mas o que se desvia

de seus caminhos o despreza.

3 Na boca do tolo está

a punição da soberba,

mas os sábios

se conservam

pelos próprios lábios.

4 Não havendo bois

o estábulo fica limpo,

mas pela força do boi há

abundância de colheita.

5 A verdadeira testemunha não mentirá,

mas a testemunha falsa

se desboca em mentiras.

6 O escarnecedor busca sabedoria

e não acha nenhuma,

para o prudente, porém,

o conhecimento é fácil.

7 Vai-te de diante do homem insensato,

porque nele não acharás

lábios de conhecimento.

8 A sabedoria

do prudente é entender

o seu caminho,

mas a estultícia

dos insensatos é engano.

9 Os insensatos zombam do pecado,

mas entre os retos

há benevolência.

10 O coração conhece

a sua própria amargura,

e o estranho não

participará no íntimo

da sua alegria.

11 A casa dos ímpios se desfará,

mas a tenda dos retos florescerá.

12 Há um caminho que

ao homem parece direito,

mas o fim dele são

os caminhos da morte.

13 Até no riso

o coração sente dor

e o fim da alegria é tristeza.

14 O que no seu coração

comete deslize,

se enfada dos seus caminhos,

mas o homem bom

fica satisfeito

com o seu proceder.

15 O simples dá crédito

a cada palavra,

mas o prudente atenta

para os seus passos.

16 O sábio teme,

e desvia-se do mal,

mas o tolo se encoleriza,

e dá-se por seguro.

17 O que se indigna

à toa fará doidices,

e o homem de maus

intentos será odiado.

18 Os simples herdarão a estultícia,

mas os prudentes serão

coroados de conhecimento.

19 Os maus inclinam-se

diante dos bons,

e os ímpios diante

das portas dos justos.

20 O pobre é odiado

até pelo seu próximo,

porém os amigos dos ricos são muitos.

21 O que despreza

ao seu próximo peca,

mas o que se compadece

dos humildes é bem-aventurado.

22 Porventura não erram

os que praticam o mal?

Mas beneficência

e fidelidade haverá

para os que praticam o bem.

23 Em todo trabalho há proveito,

mas ficar só em palavras

leva à pobreza.

24 A coroa dos sábios é a sua riqueza,

a estultícia dos tolos

é só estultícia.

25 A testemunha verdadeira

livra as almas,

mas o que se desboca

em mentiras é enganador.

26 No temor do Senhor há firme confiança

e ele será um refúgio

para seus filhos.

27 O temor do Senhor

é fonte de vida,

para desviar dos laços da morte.

28 Na multidão do povo

está a glória do rei,

mas na falta de povo

a ruína do príncipe.

29 O que tarda em irar-se é

grande em entendimento,

mas o que é de espírito

impaciente mostra

a sua loucura.

30 O sentimento sadio

é vida para o corpo,

mas a inveja é

podridão para os ossos.

31 O que oprime o pobre

insulta àquele que o criou,

mas o que se compadece

do necessitado o honra.

32 Pela sua própria malícia

é lançado fora o perverso,

mas o justo até na morte

se mantém confiante.

33 No coração do prudente

a sabedoria permanece,

mas o que está no interior

dos tolos se faz conhecido.

34 A justiça exalta os povos,

mas o pecado é

a vergonha das nações.

35 O rei se alegra no servo prudente,

mas sobre o que o envergonha

cairá o seu furor.

1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej. 2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím. 3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich. 4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů. 5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež. 6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest. 7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění. 8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti. 9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle. 10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí. 11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne. 12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti. 13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek. 14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho. 15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého. 16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest. 17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá. 18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním. 19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého. 20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou. 21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest. 22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré. 23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi. 24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím. 25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež. 26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude. 27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce. 29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství. 30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist. 31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým. 32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý. 33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se. 34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům. 35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.