1 Busca satisfazer seu próprio

desejo aquele que se isola;

ele se insurge contra toda sabedoria.

2 O tolo não tem

prazer na sabedoria,

mas só em que se manifeste

aquilo que agrada o seu coração.

3 Vindo o ímpio,

vem também o desprezo,

e com a ignomínia a vergonha.

4 Águas profundas são

as palavras da boca do homem,

e ribeiro transbordante

é a fonte da sabedoria.

5 Não é bom favorecer o ímpio,

e com isso,

fazer o justo

perder a questão.

6 Os lábios do tolo

entram na contenda,

e a sua boca brada por açoites.

7 A boca do tolo é

a sua própria destruição,

e os seus lábios

um laço para a sua alma.

8 As palavras do intrigante

são como feridas;

elas descem

ao íntimo do ventre.

9 O que é negligente

na sua obra é também irmão

de um grande desperdiçador.

10 Torre forte é o nome do Senhor;

a ela correrá o justo,

e estará em alto refúgio.

11 Os bens do rico são

a sua cidade forte,

e como uma alta muralha

na sua imaginação.

12 O coração do homem se

exalta antes de ser abatido

e diante da honra vai a humildade.

13 O que responde antes de ouvir comete

estultícia que é para vergonha sua.

14 O espírito do homem

susterá a sua enfermidade,

mas ao espírito abatido,

quem o suportará?

15 O coração do entendido

adquire o conhecimento,

e o ouvido dos sábios

busca a sabedoria.

16 Com presentes

o homem alarga

o seu caminho e o leva

diante dos grandes.

17 O que pleiteia por algo,

a princípio parece justo,

porém vem o seu próximo e o examina.

18 A sorte faz cessar os pleitos,

e faz separação

entre os poderosos.

19 O irmão ofendido é mais difícil

de conquistar do que uma cidade forte;

e as contendas são como

os ferrolhos de um palácio.

20 Do fruto da boca de cada

um se fartará o seu ventre;

dos renovos dos seus lábios

ficará satisfeito.

21 A morte e a vida estão

no poder da língua;

e aquele que a ama

comerá do seu fruto.

22 Aquele que encontra uma esposa,

acha o bem,

e alcança a benevolência do Senhor.

23 O pobre fala com rogos,

mas o rico responde com dureza.

24 O homem de muitos amigos

deve mostrar-se amigável,

mas há um amigo mais chegado do que um irmão.

1 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se. 2 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho. 3 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka. 4 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti. 5 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu. 6 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví. 7 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho. 8 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 9 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače. 10 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen. 11 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho. 12 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení. 13 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost. 14 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese? 15 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění. 16 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej. 17 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej. 18 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává. 19 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu. 20 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude. 21 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho. 22 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina. 23 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě. 24 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.