1 Provérbios de Salomão,

filho de Davi, rei de Israel;

2 Para se conhecer a sabedoria

e a instrução;

para se entenderem,

as palavras da prudência.

3 Para se receber a instrução do entendimento,

a justiça,

o juízo e a equidade;

4 Para dar aos simples,

prudência, e aos moços,

conhecimento e discernimento;

5 O sábio ouvirá

e crescerá em conhecimento,

e o entendido adquirirá

sábios conselhos;

6 Para entender os provérbios

e sua interpretação;

as palavras dos sábios

e as suas proposições.

7 O temor do Senhor é

o princípio do conhecimento;

os loucos desprezam a sabedoria

e a instrução.

8 Filho meu,

ouve a instrução de teu pai,

e não deixes

o ensinamento de tua mãe,

9 Porque serão como diadema

gracioso em tua cabeça,

e colares ao teu pescoço.

10 Filho meu,

se os pecadores procuram te atrair com agrados,

não aceites.

11 Se disserem: Vem conosco

a tocaias de sangue;

embosquemos

o inocente sem motivo;

12 Traguemo-los vivos,

como a sepultura;

e inteiros,

como os que descem à cova;

13 Acharemos toda sorte

de bens preciosos;

encheremos as nossas

casas de despojos;

14 Lança a tua sorte conosco;

teremos todos uma só bolsa!

15 Filho meu,

não te ponhas a caminho com eles;

desvia o teu pé

das suas veredas;

16 Porque os seus pés

correm para o mal,

e se apressam a derramar sangue.

17 Na verdade é inútil estender-se

a rede ante os olhos de qualquer ave.

18 No entanto estes armam ciladas

contra o seu próprio sangue;

e espreitam

suas próprias vidas.

19 São assim as veredas de todo

aquele que usa de cobiça: ela põe

a perder a alma dos que a possuem.

20 A sabedoria clama lá fora;

pelas ruas levanta a sua voz.

21 Nas esquinas movimentadas ela brada;

nas entradas das portas

e nas cidades profere

as suas palavras:

22 Até quando,

ó simples,

amareis a simplicidade?

E vós escarnecedores,

desejareis o escárnio? E vós insensatos,

odiareis o conhecimento?

23 Atentai para a minha repreensão;

pois eis que vos

derramarei abundantemente

do meu espírito

e vos farei saber

as minhas palavras.

24 Entretanto,

porque eu clamei e recusastes;

e estendi a minha mão

e não houve quem desse atenção,

25 Antes rejeitastes

todo o meu conselho,

e não quisestes

a minha repreensão,

26 Também de minha parte eu

me rirei na vossa perdição

e zombarei,

em vindo o vosso temor.

27 Vindo o vosso temor

como a assolação,

e vindo a vossa perdição

como uma tormenta,

sobrevirá a vós aperto

e angústia.

28 Então clamarão a mim,

mas eu não responderei;

de madrugada me buscarão,

porém não me acharão.

29 Porquanto odiaram o conhecimento;

e não preferiram

o temor do Senhor:

30 Não aceitaram o meu conselho,

e desprezaram toda

a minha repreensão.

31 Portanto comerão

do fruto do seu caminho,

e fartar-se-ão

dos seus próprios conselhos.

32 Porque o erro

dos simples os matará,

e o desvario dos insensatos

os destruirá.

33 Mas o que me der ouvidos habitará em segurança,

e estará livre do temor do mal.

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni. 8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. 10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. 11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: 15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. 17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.