1 Filho meu,

atende à minha sabedoria;

à minha inteligência

inclina o teu ouvido;

2 Para que guardes

os meus conselhos

e os teus lábios

observem o conhecimento.

3 Porque os lábios da mulher

estranha destilam favos de mel,

e o seu paladar é mais

suave do que o azeite.

4 Mas o seu fim é

amargoso como o absinto,

agudo como a espada de dois gumes.

5 Os seus pés descem

para a morte;

os seus passos estão

impregnados do inferno.

6 Para que não ponderes

os caminhos da vida,

as suas andanças são errantes:

jamais os conhecerás.

7 Agora, pois, filhos,

dai-me ouvidos,

e não vos desvieis

das palavras da minha boca.

8 Longe dela seja o teu caminho,

e não te chegues

à porta da sua casa;

9 Para que não dês a outros a tua honra,

e não entregues a cruéis

os teus anos de vida;

10 Para que não farte

a estranhos o teu esforço,

e todo o fruto do teu trabalho

vá parar em casa alheia;

11 E no fim venhas a gemer,

no consumir-se da tua carne

e do teu corpo.

12 E então digas: Como

odiei a correção!

E o meu coração

desprezou a repreensão!

13 E não escutei a voz

dos que me ensinavam,

nem aos meus mestres

inclinei o meu ouvido!

14 No meio da congregação e da assembleia

foi que eu me achei em quase todo o mal.

15 Bebe água da tua fonte,

e das correntes

do teu poço.

16 Derramar-se-iam

as tuas fontes por fora,

e pelas ruas

os ribeiros de águas?

17 Sejam para ti só,

e não para os estranhos contigo.

18 Seja bendito o teu manancial,

e alegra-te com a mulher

da tua mocidade.

19 Como cerva amorosa,

e gazela graciosa,

os seus seios te saciem todo o tempo;

e pelo seu amor sejas

atraído perpetuamente.

20 E por que, filho meu,

te deixarias atrair por outra mulher,

e te abraçarias ao peito de uma estranha?

21 Eis que os caminhos

do homem estão

perante os olhos do Senhor,

e ele pesa todas as suas veredas.

22 Quanto ao ímpio,

as suas iniquidades

o prenderão,

e com as cordas

do seu pecado será detido.

23 Ele morrerá,

porque desavisadamente andou,

e pelo excesso da sua loucura se perderá.

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.