1 Como ribeiros de águas

assim é o coração

do rei na mão do Senhor,

que o inclina a todo o seu querer.

2 Todo caminho do homem

é reto aos seus olhos,

mas o Senhor sonda os corações.

3 Fazer justiça

e juízo é mais aceitável

ao Senhor do que sacrifício.

4 Os olhos altivos,

o coração orgulhoso

e a lavoura

dos ímpios é pecado.

5 Os pensamentos do diligente

tendem só para a abundância,

porém os de todo apressado,

tão somente para a pobreza.

6 Trabalhar com língua falsa

para ajuntar tesouros é vaidade que

conduz aqueles que buscam a morte.

7 As rapinas dos ímpios

os destruirão,

porquanto se recusam

a fazer justiça.

8 O caminho do homem

é todo perverso

e estranho,

porém a obra do homem puro é reta.

9 É melhor morar num canto

de telhado do que ter como

companheira em casa ampla

uma mulher briguenta.

10 A alma do ímpio deseja o mal;

o seu próximo não

agrada aos seus olhos.

11 Quando o escarnecedor é castigado,

o simples torna-se sábio;

e o sábio quando é instruído

recebe o conhecimento.

12 O justo considera com prudência a casa do ímpio;

mas Deus destrói os ímpios

por causa dos seus males.

13 O que tapa o seu ouvido

ao clamor do pobre,

ele mesmo também clamará

e não será ouvido.

14 O presente dado

em segredo aplaca a ira,

e a dádiva no regaço põe

fim à maior indignação.

15 O fazer justiça é

alegria para o justo,

mas destruição para os que

praticam a iniquidade.

16 O homem que anda desviado

do caminho do entendimento,

na congregação

dos mortos repousará.

17 O que ama os prazeres

padecerá necessidade;

o que ama o vinho

e o azeite nunca enriquecerá.

18 O resgate do justo

é o ímpio;

o do honrado é o perverso.

19 É melhor morar numa

terra deserta do que

com a mulher rixosa

e irritadiça.

20 Tesouro desejável

e azeite há na casa do sábio,

mas o homem

insensato os esgota.

21 O que segue a justiça

e a beneficência achará a vida,

a justiça e a honra.

22 O sábio escala

a cidade do poderoso

e derruba a força

da sua confiança.

23 O que guarda a sua boca

e a sua língua guarda

a sua alma das angústias.

24 O soberbo e presumido,

zombador é o seu nome,

trata com indignação

e soberba.

25 O desejo do preguiçoso o mata,

porque as suas mãos

recusam trabalhar.

26 O cobiçoso cobiça o dia todo,

mas o justo dá,

e nada retém.

27 O sacrifício dos ímpios

já é abominação;

quanto mais oferecendo-o

com má intenção!

28 A falsa testemunha perecerá,

porém o homem que dá

ouvidos falará sempre.

29 O homem ímpio endurece o seu rosto;

mas o reto considera

o seu caminho.

30 Não há sabedoria,

nem inteligência,

nem conselho contra o Senhor.

31 Prepara-se o cavalo para o dia da batalha,

porém do Senhor vem a vitória.

1 Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho. 2 Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest. 3 Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět. 4 Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem. 5 Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi. 6 Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti. 7 Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu. 8 Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest. 9 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 10 Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá. 11 Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění. 12 Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost. 13 Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán. 14 Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký. 15 Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti. 16 Èlověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude. 17 Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne. 18 Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný. 19 Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou. 20 Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej. 21 Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu. 22 Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho. 23 Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své. 24 Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá. 25 Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati. 26 Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se. 27 Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali. 28 Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude. 29 Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou. 30 Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu. 31 Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.