1 Não tenhas inveja dos homens malignos,
nem desejes estar com eles.
2 Porque o seu coração
medita a rapina,
e os seus lábios falam a malícia.
3 Com a sabedoria se edifica a casa,
e com o entendimento
ela se estabelece;
4 E pelo conhecimento
se encherão as câmaras
com todos os bens preciosos
e agradáveis.
5 O homem sábio é forte,
e o homem de conhecimento
consolida a força.
6 Com conselhos prudentes
tu farás a guerra;
e há vitória na multidão
dos conselheiros.
7 A sabedoria é demasiadamente
alta para o tolo,
na porta não abrirá a sua boca.
8 Àquele que cuida
em fazer mal,
chamá-lo-ão de pessoa danosa.
9 O pensamento do tolo é pecado,
e abominável aos homens
é o escarnecedor.
10 Se te mostrares fraco
no dia da angústia,
é que a tua força é pequena.
11 Se tu deixares de livrar os que
estão sendo levados para a morte,
e aos que estão sendo
levados para a matança;
12 Se disseres: Eis que
não o sabemos;
porventura não
o considerará aquele
que pondera os corações?
Não o saberá aquele
que atenta para a tua alma?
Não dará ele ao homem
conforme a sua obra?
13 Come mel, meu filho,
porque é bom;
o favo de mel é
doce ao teu paladar.
14 Assim será para a tua alma
o conhecimento da sabedoria;
se a achares,
haverá galardão para ti
e não será cortada
a tua esperança.
15 Não armes ciladas
contra a habitação
do justo, ó ímpio,
nem assoles o seu lugar de repouso,
16 Porque sete vezes
cairá o justo,
e se levantará;
mas os ímpios tropeçarão no mal.
17 Quando cair o teu inimigo,
não te alegres,
nem se regozije o teu coração
quando ele tropeçar;
18 Para que, vendo-o o Senhor,
seja isso mau aos seus olhos,
e desvie dele a sua ira.
19 Não te indignes por causa
dos malfeitores,
nem tenhas inveja dos ímpios,
20 Porque o homem maligno
não terá galardão,
e a lâmpada
dos ímpios se apagará.
21 Teme ao Senhor,
filho meu, e ao rei,
e não te ponhas com os que buscam mudanças,
22 Porque de repente se levantará a sua destruição,
e a ruína de ambos,
quem o sabe?
23 Também estes são provérbios dos sábios:
Ter respeito a pessoas
no julgamento não é bom.
24 O que disser
ao ímpio: Justo és,
os povos o amaldiçoarão,
as nações o detestarão.
25 Mas para os que o repreenderem
haverá delícias,
e sobre eles virá
a bênção do bem.
26 Beijados serão os lábios do que
responde com palavras retas.
27 Prepara de fora a tua obra,
e prepara-a no campo,
e então edifica a tua casa.
28 Não sejas testemunha sem causa
contra o teu próximo;
e não enganes com os teus lábios.
29 Não digas: Como ele me fez a mim,
assim o farei eu a ele;
pagarei a cada
um segundo a sua obra.
30 Passei pelo campo do preguiçoso,
e junto à vinha do homem
falto de entendimento,
31 Eis que estava toda cheia de cardos,
e a sua superfície
coberta de urtiga,
e o seu muro de pedras
estava derrubado.
32 O que eu tenho visto,
o guardarei no coração,
e vendo-o recebi instrução.
33 Um pouco a dormir, um pouco a cochilar;
outro pouco deitado de mãos cruzadas,
para dormir,
34 Assim te sobrevirá
a tua pobreza como um vagabundo,
e a tua necessidade como um homem armado.
Almeida Corrigida Fiel | acf ©️ 1994, 1995, 2007, 2011 Sociedade Bíblica Trinitariana do Brasil (SBTB). Todos os direitos reservados. Texto bíblico utilizado com autorização. Saiba mais sobre a SBTB. A Missão da SBTB é: Uma cópia da Bíblia Fiel ®️ para cada pessoa. Ajude-nos a cumprir nossa Missão!
1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. 2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. 3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. 4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. 5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. 6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. 7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. 8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. 9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. 10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. 11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? 12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? 13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. 14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. 15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. 16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, 18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. 19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. 20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. 21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. 22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? 23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. 24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. 25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. 26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. 27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. 28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. 29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. 30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, 31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. 32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. 33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.