1 O que ama a instrução

ama o conhecimento,

mas o que odeia

a repreensão é estúpido.

2 O homem de bem alcançará

o favor do Senhor,

mas ao homem de intenções

perversas ele condenará.

3 O homem não se estabelecerá

pela impiedade,

mas a raiz dos justos

não será removida.

4 A mulher virtuosa é

a coroa do seu marido,

mas a que o envergonha

é como podridão

nos seus ossos.

5 Os pensamentos dos justos são retos,

mas os conselhos

dos ímpios, engano.

6 As palavras dos ímpios são

ciladas para derramar sangue,

mas a boca dos retos

os livrará.

7 Os ímpios serão transtornados

e não subsistirão,

mas a casa dos justos

permanecerá.

8 Cada qual será louvado

segundo o seu entendimento,

mas o perverso de coração

estará em desprezo.

9 Melhor é o que se estima em pouco,

e tem servos,

do que o que se vangloria

e tem falta de pão.

10 O justo tem consideração pela vida dos seus animais,

mas as afeições dos ímpios são cruéis.

11 O que lavra a sua terra

se fartará de pão;

mas o que segue os ociosos

é falto de juízo.

12 O ímpio deseja

a rede dos maus,

mas a raiz dos justos

produz o seu fruto.

13 O ímpio se enlaça

na transgressão dos lábios,

mas o justo sairá

da angústia.

14 O homem será saciado de bem

pelo fruto da sua boca,

e da obra das suas mãos

o homem receberá a recompensa.

15 O caminho do insensato é

reto aos seus próprios olhos,

mas o que dá ouvidos ao conselho é sábio.

16 A ira do insensato se

conhece no mesmo dia,

mas o prudente encobre a afronta.

17 O que diz a verdade

manifesta a justiça,

mas a falsa

testemunha diz engano.

18 Há alguns que falam como

que espada penetrante,

mas a língua

dos sábios é saúde.

19 O lábio da verdade

permanece para sempre,

mas a língua da falsidade,

dura por um só momento.

20 No coração dos que

maquinam o mal há engano,

mas os que aconselham

a paz têm alegria.

21 Nenhum agravo sobrevirá ao justo,

mas os ímpios ficam

cheios de mal.

22 Os lábios mentirosos são

abomináveis ao Senhor,

mas os que agem fielmente

são o seu deleite.

23 O homem prudente

encobre o conhecimento,

mas o coração dos tolos

proclama a estultícia.

24 A mão dos diligentes dominará,

mas os negligentes

serão tributários.

25 A ansiedade no coração

deixa o homem abatido,

mas uma boa palavra o alegra.

26 O justo é mais excelente

do que o seu próximo,

mas o caminho

dos ímpios faz errar.

27 O preguiçoso deixa

de assar a sua caça,

mas ser diligente é

o precioso bem do homem.

28 Na vereda da justiça está a vida,

e no caminho da sua carreira não há morte.

1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest. 2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh. 3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se. 4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí. 5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé. 6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je. 7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí. 8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání. 9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba. 10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest. 11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest. 12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji. 13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení. 14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh. 15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest. 16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá. 17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest. 18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství. 19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý. 20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí. 21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým. 22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu. 23 Èlověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství. 24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat. 25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji. 26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je. 27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude. 28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.