1 Assim como as moscas mortas

fazem exalar mau cheiro

e inutilizar o unguento do perfumador,

assim é, para o famoso

em sabedoria e em honra,

um pouco de estultícia.

2 O coração do sábio

está à sua direita,

mas o coração do tolo

está à sua esquerda.

3 E, até quando o tolo vai pelo caminho,

falta-lhe o seu entendimento

e diz a todos

que é tolo.

4 Levantando-se contra ti

o espírito do governador,

não deixes o teu lugar,

porque a submissão

é um remédio que aplaca grandes ofensas.

5 Ainda há um mal que vi debaixo do sol, como o erro que procede do governador. 6 A estultícia está posta em grandes alturas, mas os ricos estão assentados em lugar baixo. 7 Vi os servos a cavalo, e os príncipes andando sobre a terra como servos.

8 Quem abrir uma cova,

nela cairá,

e quem romper um muro,

uma cobra o morderá.

9 Aquele que transporta pedras,

será maltratado por elas,

e o que racha lenha

expõe-se ao perigo.

10 Se estiver embotado o ferro,

e não se afiar o corte,

então se deve redobrar a força;

mas a sabedoria

é excelente para dirigir.

11 Seguramente a serpente morderá

antes de estar encantada,

e o falador não é melhor.

12 Nas palavras da boca do sábio

há favor,

porém os lábios do tolo

o devoram;

13 O princípio das palavras

da sua boca é a estultícia,

e o fim do seu falar

um desvario péssimo.

14 O tolo multiplica as palavras,

porém, o homem não sabe

o que será;

e quem lhe fará saber

o que será depois dele?

15 O trabalho dos tolos a cada um deles fatiga,

porque não sabem como ir à cidade.

16 Ai de ti, ó terra,

quando teu rei é uma criança,

e cujos príncipes comem

de manhã.

17 Bem-aventurada tu, ó terra,

quando teu rei é filho dos nobres,

e teus príncipes comem a seu tempo,

para se fortalecerem,

e não para bebedice.

18 Por muita preguiça

se enfraquece o teto,

e pela frouxidão das mãos

a casa goteja.

19 Para rir se fazem banquetes,

e o vinho produz alegria,

e por tudo o dinheiro responde.

20 Nem ainda no teu pensamento

amaldiçoes ao rei,

nem tampouco no mais interior

da tua recâmara

amaldiçoes ao rico;

porque as aves dos céus

levariam a voz,

e os que têm asas

dariam notícia do assunto.

1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje. 2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho. 3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest. 4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým. 5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti, 6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají. 7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci. 8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had. 9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho. 10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost. 11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače. 12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. 13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. 14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí? 15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti. 16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují. 17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství. 18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu. 19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají. 20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.