1 Também estes são provérbios de Salomão, os quais transcreveram os homens de Ezequias, rei de Judá.

2 A glória de Deus está nas coisas encobertas;

mas a honra dos reis,

está em descobri-las.

3 Os céus, pela altura,

e a terra,

pela profundidade,

assim o coração dos reis é insondável.

4 Tira da prata as escórias,

e sairá vaso para o fundidor;

5 Tira o ímpio da presença do rei,

e o seu trono se firmará na justiça.

6 Não te glories na presença do rei,

nem te ponhas

no lugar dos grandes;

7 Porque melhor é que

te digam: Sobe aqui;

do que seres humilhado diante do

príncipe que os teus olhos já viram.

8 Não te precipites em litigar,

para que depois,

ao fim, fiques sem ação,

quando teu próximo te puser em apuros.

9 Pleiteia a tua causa

com o teu próximo,

e não reveles o segredo a outro,

10 Para que não te

desonre o que o ouvir,

e a tua infâmia não

se aparte de ti.

11 Como maçãs de ouro

em salvas de prata,

assim é a palavra

dita a seu tempo.

12 Como pendentes de ouro

e gargantilhas

de ouro fino,

assim é o sábio repreensor

para o ouvido atento.

13 Como o frio da neve

no tempo da sega,

assim é o mensageiro fiel

para com os que o enviam;

porque refresca a alma

dos seus senhores.

14 Como nuvens

e ventos que não trazem chuva,

assim é o homem que se

gaba falsamente de dádivas.

15 Pela longanimidade se

persuade o príncipe,

e a língua branda

amolece até os ossos.

16 Achaste mel? Come só o que te basta;

para que porventura

não te fartes dele,

e o venhas a vomitar.

17 Não ponhas muito os pés

na casa do teu próximo;

para que se não enfade de ti,

e passe a te odiar.

18 Martelo, espada

e flecha aguda é o homem que profere

falso testemunho contra o seu próximo.

19 Como dente quebrado,

e pé desconjuntado,

é a confiança no desleal,

no tempo da angústia.

20 O que canta canções

para o coração aflito

é como aquele que despe

a roupa num dia de frio,

ou como o vinagre sobre salitre.

21 Se o teu inimigo tiver fome,

dá-lhe pão para comer;

e se tiver sede,

dá-lhe água para beber;

22 Porque assim lhe

amontoarás brasas

sobre a cabeça;

e o Senhor to retribuirá.

23 O vento norte afugenta a chuva,

e a face irada,

a língua fingida.

24 Melhor é morar só num

canto de telhado do que

com a mulher briguenta

numa casa ampla.

25 Como água fresca

para a alma cansada,

tais são as boas novas

vindas da terra distante.

26 Como fonte turvada,

e manancial poluído,

assim é o justo que cede diante do ímpio.

27 Comer mel demais não é bom;

assim, a busca da própria

glória não é glória.

28 Como a cidade derrubada,

sem muro, assim é o homem que

não pode conter o seu espírito.

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: 2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. 3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. 4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: 5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. 6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. 7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. 8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. 9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, 10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. 11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. 12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. 13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. 14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. 15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. 16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. 17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. 18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. 19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. 20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. 21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. 23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. 24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. 26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. 27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. 28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.