1 E veio a mim a palavra do Senhor, dizendo:

2 Vai, e clama aos ouvidos de Jerusalém, dizendo: Assim diz o Senhor: Lembro-me de ti, da piedade da tua mocidade, e do amor do teu noivado, quando me seguias no deserto, numa terra que não se semeava.

3 Então Israel era santidade para o Senhor,

e as primícias da sua novidade;

todos os que o devoravam eram tidos por culpados;

o mal vinha sobre eles, diz o Senhor.

4 Ouvi a palavra do Senhor, ó casa de Jacó, e todas as famílias da casa de Israel;

5 Assim diz o Senhor:

Que injustiça acharam vossos pais em mim,

para se afastarem de mim,

indo após a vaidade, e tornando-se levianos?

6 E não disseram: Onde está o Senhor,

que nos fez subir da terra do Egito,

que nos guiou através do deserto,

por uma terra árida, e de covas,

por uma terra de sequidão e sombra de morte,

por uma terra pela qual ninguém transitava,

e na qual não morava homem algum?

7 E eu vos introduzi numa terra fértil,

para comerdes o seu fruto e o seu bem;

mas quando nela entrastes contaminastes a minha terra,

e da minha herança fizestes uma abominação.

8 Os sacerdotes não disseram:

Onde está o Senhor?

E os que tratavam da lei não me conheciam,

e os pastores prevaricavam contra mim,

e os profetas profetizavam por Baal,

e andaram após o que é de nenhum proveito.

9 Portanto ainda contenderei convosco,

diz o Senhor;

e até com os filhos de

vossos filhos contenderei.

10 Pois, passai às ilhas de Quitim,

e vede; e enviai a Quedar,

e atentai bem,

e vede se jamais sucedeu coisa semelhante.

11 Houve alguma nação que trocasse os seus deuses,

ainda que não fossem deuses?

Todavia o meu povo trocou a

sua glória por aquilo que é

de nenhum proveito.

12 Espantai-vos disto, ó céus,

e horrorizai-vos!

Ficai verdadeiramente desolados,

diz o Senhor.

13 Porque o meu povo fez duas maldades:

a mim me deixaram,

o manancial de águas vivas,

e cavaram cisternas,

cisternas rotas, que não retêm águas.

14 Acaso é Israel um servo?

É ele um escravo nascido em casa?

Por que, pois, veio a ser presa?

15 Os filhos de leão rugiram sobre ele,

levantaram a sua voz;

e fizeram da sua terra uma desolação;

as suas cidades se queimaram,

e ninguém habita nelas.

16 Até os filhos de Nofe e de

Tafnes te quebraram o alto da cabeça.

17 Porventura não fizeste isto a ti mesmo,

deixando o Senhor teu Deus,

no tempo em que ele te guiava pelo caminho?

18 Agora, pois,

que te importa a ti o caminho do Egito,

para beberes as águas de Sior?

E que te importa a ti o caminho da Assíria,

para beberes as águas do rio?

19 A tua malícia te castigará,

e as tuas apostasias te repreenderão;

sabe, pois, e vê,

que mal e quão amargo é deixares ao Senhor teu Deus,

e não teres em ti o meu temor,

diz o Senhor Deus dos Exércitos.

20 Quando eu já há muito quebrava o teu jugo,

e rompia as tuas ataduras,

dizias tu: Nunca mais transgredirei;

contudo em todo o outeiro

alto e debaixo de toda a

árvore verde te andas

encurvando e prostituindo-te .

21 Eu mesmo te plantei como vide excelente,

uma semente inteiramente fiel;

como, pois,

te tornaste para mim uma

planta degenerada como vide estranha?

22 Por isso, ainda que te laves com salitre,

e amontoes sabão,

a tua iniquidade está gravada diante de mim,

diz o Senhor Deus.

23 Como dizes logo:

Não estou contaminada nem andei após os baalins?

Vê o teu caminho no vale,

conhece o que fizeste;

dromedária ligeira és,

que anda torcendo os seus caminhos.

24 Jumenta montês, acostumada ao deserto,

que, conforme o desejo da sua alma,

sorve o vento, quem a deteria no seu cio?

Todos os que a buscarem não se cansarão;

no mês dela a acharão.

25 Evita que o teu pé ande descalço,

e a tua garganta tenha sede.

Mas tu dizes: Não há esperança;

porque amo os estranhos, após eles andarei.

26 Como fica confundido o ladrão quando o apanham,

assim se confundem os da casa de Israel;

eles, os seus reis,

os seus príncipes,

e os seus sacerdotes, e os seus profetas,

27 Que dizem ao pau: Tu és meu pai;

e à pedra: Tu me geraste;

porque me viraram as costas,

e não o rosto;

mas no tempo da sua angústia dirão:

Levanta-te, e livra-nos.

28 Onde, pois, estão os teus deuses,

que fizeste para ti?

Que se levantem,

se te podem livrar no tempo da tua angústia;

porque os teus deuses, ó Judá,

são tão numerosos como as tuas cidades.

29 Por que contendeis comigo?

Todos vós transgredistes contra mim,

diz o Senhor.

30 Em vão castiguei os vossos filhos;

eles não aceitaram a correção;

a vossa espada devorou os

vossos profetas como um leão destruidor.

31 Oh geração!

Considerai vós a palavra do Senhor:

Porventura tenho eu sido para Israel um deserto?

Ou uma terra da mais espessa escuridão?

Por que, pois, diz o meu povo:

Temos determinado; não viremos mais a ti?

32 Porventura esquece-se a virgem dos seus enfeites,

ou a noiva dos seus adornos?

Todavia o meu povo se

esqueceu de mim por inumeráveis dias.

33 Por que ornamentas o teu caminho,

para buscares o amor?

Pois até às malignas

ensinaste os teus caminhos.

34 Até nas orlas dos teus

vestidos se achou o sangue

das almas dos inocentes e necessitados;

não cavei para achar,

pois se vê em todas estas coisas.

35 E ainda dizes: Eu estou inocente;

certamente a sua ira se desviou de mim.

Eis que entrarei em juízo contigo,

porquanto dizes: Não pequei.

36 Por que te desvias tanto,

mudando o teu caminho?

Também do Egito serás envergonhada,

como foste envergonhada da Assíria.

37 Também daquele sairás com as mãos sobre a tua cabeça;

porque o Senhor rejeitou a tua confiança,

e não prosperarás com eles.

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána. 3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin. 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského. 5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou, 6 Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil? 7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste. 8 Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili. 9 Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím. 10 Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového. 11 Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou. 12 Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin. 13 Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody. 14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež? 15 Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele. 16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé. 17 Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své? 18 A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky? 19 Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů. 20 Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko. 21 Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene? 22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin. 23 Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých. 24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím. 25 Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu. 26 Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich, 27 Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás. 28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo. 29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví. 31 Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě? 32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné. 33 Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým. 34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích. 35 A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem. 36 Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš. 37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.