1 Fugi para salvação vossa,

filhos de Benjamim, do meio de Jerusalém;

e tocai a trombeta em Tecoa,

e levantai um sinal de fogo sobre Bete-Haquerém;

porque do lado norte surge

um mal e uma grande destruição.

2 À formosa e delicada

assemelhei a filha de Sião.

3 Mas contra ela virão pastores com os seus rebanhos;

levantarão contra ela tendas em redor,

e cada um apascentará no seu lugar.

4 Preparai a guerra contra ela,

levantai-vos, e subamos ao pino do meio-dia.

Ai de nós! Já declina o dia,

já se vão estendendo as sombras da tarde.

5 Levantai-vos, e subamos de noite,

e destruamos os seus palácios.

6 Porque assim diz o Senhor dos Exércitos:

Cortai árvores,

e levantai trincheiras contra Jerusalém;

esta é a cidade que há de ser castigada,

só opressão há no meio dela.

7 Como a fonte produz as suas águas,

assim ela produz a sua malícia;

violência e estrago se ouvem nela;

enfermidade e feridas há

diante de mim continuamente.

8 Corrige-te, ó Jerusalém,

para que a minha alma não se aparte de ti,

para que não te torne em

assolação e terra não habitada.

9 Assim diz o Senhor dos Exércitos:

Diligentemente respigarão

os resíduos de Israel como uma vinha;

torna a tua mão, como o vindimador,

aos cestos.

10 A quem falarei e testemunharei,

para que ouça?

Eis que os seus ouvidos estão incircuncisos,

e não podem ouvir;

eis que a palavra do Senhor

é para eles coisa vergonhosa,

e não gostam dela.

11 Por isso estou cheio do furor do Senhor;

estou cansado de o conter;

derramá-lo-ei sobre os

meninos pelas ruas e na reunião de todos os jovens;

porque até o marido com a mulher serão presos,

e o velho com o que está cheio de dias.

12 E as suas casas passarão a outros,

como também as suas

herdades e as suas mulheres juntamente;

porque estenderei a minha

mão contra os habitantes desta terra,

diz o Senhor.

13 Porque desde o menor deles até ao maior,

cada um se dá à avareza;

e desde o profeta até ao sacerdote,

cada um usa de falsidade.

14 E curam superficialmente a ferida da filha do meu povo,

dizendo: Paz, paz; quando não há paz.

15 Porventura envergonham-se de cometer abominação?

Pelo contrário,

de maneira nenhuma se envergonham,

nem tampouco sabem que coisa é envergonhar-se;

portanto cairão entre os que caem;

no tempo em que eu os visitar,

tropeçarão, diz o Senhor.

16 Assim diz o Senhor:

Ponde-vos nos caminhos, e vede,

e perguntai pelas veredas antigas,

qual é o bom caminho, e andai por ele;

e achareis descanso para as vossas almas;

mas eles dizem: Não andaremos nele.

17 Também pus atalaias sobre vós,

dizendo: Estai atentos ao som da trombeta;

mas dizem: Não escutaremos.

18 Portanto ouvi, vós, nações;

e informa-te tu, ó congregação,

do que se faz entre eles!

19 Ouve tu, ó terra!

Eis que eu trarei mal sobre este povo,

o próprio fruto dos seus pensamentos;

porque não estão atentos às minhas palavras,

e rejeitam a minha lei.

20 Para que, pois,

me vem o incenso de Sabá e

a melhor cana aromática de terras remotas?

Vossos holocaustos não me agradam,

nem me são suaves os vossos sacrifícios.

21 Portanto assim diz o Senhor:

Eis que armarei tropeços a este povo;

e tropeçarão neles pais e filhos juntamente;

o vizinho e o seu companheiro perecerão.

22 Assim diz o Senhor:

Eis que um povo vem da terra do norte,

e uma grande nação se

levantará das extremidades da terra.

23 Arco e lança trarão;

são cruéis, e não usarão de misericórdia;

a sua voz rugirá como o mar,

e em cavalos virão montados,

dispostos como homens de guerra contra ti,

ó filha de Sião.

24 Ouvimos a sua fama,

afrouxaram-se as nossas mãos;

angústia nos tomou,

e dores como as de parturiente.

25 Não saiais ao campo,

nem andeis pelo caminho;

porque espada do inimigo e

espanto há ao redor.

26 Ó filha do meu povo,

cinge-te de saco, e revolve-te na cinza;

pranteia como por um filho único,

pranto de amargura;

porque de repente virá o

destruidor sobre nós.

27 Por torre de guarda te pus entre o meu povo,

por fortaleza,

para que soubesses e

examinasses o seu caminho.

28 Todos eles são os mais rebeldes,

andam murmurando;

são duros como bronze e ferro;

todos eles são corruptores.

29 Já o fole se queimou,

o chumbo se consumiu com o fogo;

em vão fundiu o fundidor tão diligentemente,

pois os maus não são arrancados.

30 Prata rejeitada lhes chamarão,

porque o Senhor os rejeitou.

1 Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké. 2 Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou. 3 Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své. 4 Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní. 5 Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její. 6 Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho. 7 Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití. 8 Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou. 9 Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny. 10 Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm. 11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem. 12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin. 13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 14 A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 15 Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 16 Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi. 17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati. 18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi. 19 Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají. 20 K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné. 21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou. 22 Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země. 23 Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská. 24 Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku. 25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol. 26 Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás. 27 Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich. 28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou. 29 Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny. 30 Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.