1 Disse-me, porém, o Senhor: Ainda que Moisés e Samuel se pusessem diante de mim, não estaria a minha alma com este povo; lança-os de diante da minha face, e saiam.

2 E será que, quando te disserem: Para onde iremos? Dir-lhes-ás: Assim diz o Senhor: Os que para a morte, para a morte, e os que para a espada, para a espada; e os que para a fome, para a fome; e os que para o cativeiro, para o cativeiro.

3 Porque visitá-los-ei com quatro gêneros de males, diz o Senhor: com espada para matar, e com cães, para os arrastarem, e com aves dos céus, e com animais da terra, para os devorarem e destruírem. 4 Entregá-los-ei ao desterro em todos os reinos da terra; por causa de Manassés, filho de Ezequias, rei de Judá, e por tudo quanto fez em Jerusalém.

5 Porque quem se compadeceria de ti,

ó Jerusalém?

Ou quem se entristeceria por ti?

Ou quem se desviaria a

perguntar pela tua paz?

6 Tu me deixaste, diz o Senhor,

e tornaste-te para trás;

por isso estenderei a minha mão contra ti,

e te destruirei;

já estou cansado de me arrepender.

7 E padejá-los-ei com a pá nas portas da terra;

já desfilhei, e destruí o meu povo;

não voltaram dos seus caminhos.

8 As suas viúvas mais se

multiplicaram do que a areia dos mares;

trouxe ao meio-dia um

destruidor sobre a mãe dos jovens;

fiz que caísse de repente sobre ela,

e enchesse a cidade de terrores.

9 A que dava à luz sete se enfraqueceu;

expirou a sua alma;

pôs-se-lhe o sol sendo ainda de dia,

confundiu-se, e envergonhou-se;

e os que ficarem dela entregarei à espada,

diante dos seus inimigos, diz o Senhor.

10 Ai de mim, minha mãe, por que me deste à luz homem de rixa e homem de contendas para toda a terra? Nunca lhes emprestei com usura, nem eles me emprestaram com usura, todavia cada um deles me amaldiçoa.

11 Disse o Senhor: Decerto que o teu remanescente será para o bem; decerto, no tempo da calamidade, e no tempo da angústia, farei que o inimigo te dirija súplicas.

12 Pode alguém quebrar o ferro, o ferro do norte, ou o aço? 13 As tuas riquezas e os teus tesouros entregarei sem preço ao saque; e isso por todos os teus pecados, mesmo em todos os teus limites. 14 E te farei passar aos teus inimigos numa terra que não conheces; porque o fogo se acendeu em minha ira, e sobre vós arderá;

15 Tu, ó Senhor, o sabes;

lembra-te de mim, e visita-me,

e vinga-me dos meus perseguidores;

não me arrebates por tua longanimidade;

sabe que por amor de ti

tenho sofrido afronta.

16 Achando-se as tuas palavras,

logo as comi,

e a tua palavra foi para

mim o gozo e alegria do meu coração;

porque pelo teu nome sou chamado,

ó Senhor Deus dos Exércitos.

17 Nunca me assentei na assembleia dos zombadores,

nem me regozijei;

por causa da tua mão me assentei solitário;

pois me encheste de indignação.

18 Por que dura a minha dor continuamente,

e a minha ferida me dói,

e já não admite cura?

Serias tu para mim como

coisa mentirosa e como águas inconstantes?

19 Portanto assim diz o Senhor:

Se tu voltares, então te trarei,

e estarás diante de mim;

e se apartares o precioso do vil,

serás como a minha boca;

tornem-se eles para ti,

mas não voltes tu para eles.

20 E eu te porei contra este

povo como forte muro de bronze;

e pelejarão contra ti,

mas não prevalecerão contra ti;

porque eu sou contigo para te guardar,

para te livrar deles, diz o Senhor.

21 E arrebatar-te-ei da mão dos malignos,

e livrar-te-ei da mão dos fortes.

1 Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč. 2 A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí. 3 Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila. 4 A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě. 5 Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede? 6 Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje. 7 Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují. 8 Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni. 9 Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin. 10 Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí. 11 I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení? 12 Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel? 13 Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé. 14 A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude. 15 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění. 16 Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů. 17 Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne. 18 Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé? 19 Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim. 20 Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin. 21 Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.